Heroes of Might and Magic i po 30 letech má své kouzlo

V určité fázi herní historie byla většina tvůrců ráda, že se jim povedlo jejich díla vůbec pořádně rozběhnout. Na příběh proto nebylo příliš prostoru, čehož je příkladem také první Heroes of Might and Magic. Lord Morglin Ironfist je tu vyhnán ze svého domova, načež zamíří se svými lidmi vstříc Enrothu, kde odstartuje boj o vládu, jehož se účastní on a několik dalších lordů. Každý do této bitvy míří s unikátním hradem a také vizuálem svého jezdce. Čekáte od kampaně víc? Tak to máte smůlu, protože tohle tažení zkrátka staví pouze na tom, že jeden zvítězí, zatímco ostatní padnou, přičemž kánonický konec je vzhledem k dalším hrám pouze ten, kde trůn získá Ironfist. Když uspějete s jinými, je to fajn, ale historii opravdu nezměníte.

Nabídnuti jsou vám Rytíř, Barbar, Kouzelnice a Černokněžník. Co postava, to automaticky unikátní hrad, kterého se ujmete v momentu, kdy za daného hrdinu odstartujete tažení. Pokud už máte v této sérii něco nahráno, asi vás příliš nepřekvapí, že co sídlo, to specifické jednotky, jejichž umístění bylo definováno do jisté míry právě tímto dílem. Rytířův hrad kupříkladu nabízí hráči sedláky, lučištníky, rytíře nebo také paladiny, jejichž síla je nezměrná. O kus dál v tomto díle najdete gryfy, jimiž disponuje Černokněžník, který ve svém sídle může naverbovat kromě nich třeba hydry, kentaury a samozřejmě také draky představující ultimátní nástroj, jehož nasazení sice stojí opravdu hodně peněz, ale dokáže rozhodnout vývoj bitvy.

Bitvy samotné tu definují celkovou partii možná víc než v následujících dílech. Bitevní pole jsou jednoduchá, takže musíte maximálně využít své panáčky a také magii. Ano, v Heroes of Might and Magic je přítomná i velmi efektivní magie, s ní je nutné pracovat. Opravdovou výzvu pak představují obléhání, jelikož během nich jsou ztráty často nevyhnutelné. Jakákoliv kritická prohra ale většinou představuje konec. Nikoliv kvůli tomu, že by nešlo verbovat jednotky, nýbrž primárně pro absenci prostředků. Města tu totiž nepředstavují žádné velké ekonomické tahouny, takže když nezaberete doly nebo nezískáte kontrolu nad další metropolí, čekají vás hodně těžké chvíle spojené s tím, že budete obracet každý zlatý peníz získaný daněmi nebo z všudypřítomných truhel.

Naštěstí toho města nenabízí moc k vybudování. Díky tomu utrácíte po chvíli většinu financí za jednotky, které mají relativně vysokou cenovku. Pokud jde pak o to, jak na tom jsou jednotky v rámci schopností, řekl bych, že jejich návrh je obstojný. Máme tu elfí lučištníky pálící ze svých luků dva šípy v rámci jediné akce, Kyklopy s neskutečně smradlavým dechem nebo džiny, jejichž esem je šance na to, že sníží sílu napadeného nepřátelského válečníka o polovinu, což má dokonce fungovat i na draky, kteří jsou jinak imunní vůči magii. Všem pak jde zatopit už zmíněnou magií poškozující zasažené o násobky síly kouzel daného šampiona, čímž třeba za pomoci Armageddonu zredukujete na minimum klidně celou nepřátelskou armádu.

I po letech vypadá Heroes of Might and Magic stále akceptovatelně. Vizuál je v tomto případě slušný, stejně tak i hratelnost výrazně neselhává. Jediné, co člověka příliš nepotěší, jsou animace spolu s absencí komplexity, jelikož oproti svým nástupcům jednička nedisponuje vylepšeními jednotek, širší škálou unikátních prvků pro jednotlivé hrady ani vývojovým stromem, který by vás aktivně motivoval k tomu nad svým hrdinou zásadněji přemýšlet. Zkrátka a dobře, je to hra své doby se vším, co k tomu v dané éře patřilo, což lze vnímat různě.

Stojí však i po letech za to? Heroes of Might and Magicje spíše než titulem, co chcete hrát, výletem do historie, skrze nějž máte možnost spatřit, kde vlastně započala cesta jedné z nejvýraznějších tahových sérií vůbec. Pokud tedy toužíte po řádném retru, klidně si tento kousek pořiďte. Stojí pár korun a zábavy vám stále poskytne dostatek. Příště se podíváme detailněji na Heroes of Might and Magic II, který přeci jen patří do sekce o poznání poživatelnějších děl. Fakticky je to kus, co byl možná už vyloženě značku pevně definující.