Článek
Pixelová záležitost Into the Restless Ruins vás nechá budovat strhující instance
Výpravy do temných kobek představují výzvu. Hlavním důvodem, proč tomu tak je, je skutečnost, že jen málokdy víte, co bude čekat za následujícím rohem. Jenže co kdybyste si mohli postavit svůj vlastní dungeon? A přesně s touto myšlenkou pracuje deckbuildingový roguelike Into the Restless Ruins. Ten vás vyšle vstříc tajemným ruinám, které reálně nikdy nemají pevnou podobu. Vždy je tu několik bodů a boss, ale to je tak nějak vše, o co se dá opřít. Jak bude vypadat instance, je víceméně na vás. Nebo lépe řečeno, na kartách, které dostanete do své ruky během svých poutí kobkou.
Lovení monster vám přináší během průchodu hrou Into the Restless Ruins nové karty.
Pokaždé jí vyrážíte vstříc s víceméně neškodným hrdinou. Ten má před sebou zpočátku pár chodbiček, jimiž prochází s loučí a mečíkem. Ve jménu úspěchu musí prozkoumat co nejvíce a následně zamířit zpět ke vstupnímu bodu. V tom, aby prostor opustil, mu většinou brání různá monstra a leckdy také vaše vlastní chamtivost, protože když zajdete příliš daleko a pochodeň dohoří, jen těžko se budete schopni vrátit zpět. Tma navíc má na hrdinu v Into the Restless Ruins velmi negativní vliv, takže i kdyby bylo ve vašich silách vrátit se na pozici, na níž celé dobrodružství začalo, stále je tu ještě temnota, která vám redukuje životy velmi nepříjemnou rychlostí.
Into the Restless Ruins vás nechá putovat z jedné části instance do druhé.
Jakmile pak dorazíte do startovní pozice nebo náhodou padnete, můžete se pustit do formování instance. Jakým způsobem? Už během putování za eliminaci monster získáváte karty. Na výběr máte vždy tři kusy, z nichž si je možné vybrat. Čím více tedy v Into the Restless Ruins uspějete, tím větší objem kartiček a logicky i možností následně obdržíte. Karty chodeb, k nimž se dostanete, jsou různé. Za všech okolností ale obsahují minimálně jeden vstup. V ideálním případě pak nabízejí svému vlastníku rovnou několik vstupních bodů, které různě napojujete na základní chodby instance. Během fáze budování je nutné hodně přemýšlet, jelikož následně vámi postaveným prostorem budete procházet.
Into the Restless Ruins vás nechá narazit na různé postavy.
Když kupříkladu napojíte chodby špatně a sem tam zabloudíte, může to pro vás znamenat katastrofu, jelikož zkrátka nezvládnete zpět dojít dostatečně brzy. Řešit pak v Into the Restless Ruins nebudete pouze tvar místností, ale také často to, čím vašeho hrdinu posílíte. Někde se kupříkladu bude moci šampion zregenerovat část ztracených životů. Nescházejí zde ani místnosti pro posílení poškození či doplnění paliva vaší svítilny. Dokonce je možné si vyměnit zbraň, takže pokud vám nesedí počáteční předmět, není nic snazšího než sáhnout třeba po luku, s jehož pomocí si budete nepřátele držet od těla. Během vašeho průchodu pomaličku formujete podobu kobky.
Formování kobky je v Into the Restless Ruins zábavné.
Primárním úkolem ovšem v Into the Restless Ruins není pouze stavět kobku, nýbrž skrze ni projít až na druhou stranu instance, kde čeká boss. Ano, čtete správně. Ve finále vždy musíte čelit tvoru, který značně zastiňuje všechny obyvatele dané instance bez ohledu na to, kolik průchodů máte za sebou. Střet s ním je brutální, avšak z velké části automatický, protože vy máte na starosti pouze pohyb, zatímco rychlost útoku, poškození a řadu dalších detailů definuje to, co se vám podařilo získat během putování potemnělým prostorem. Samozřejmě je možné i selhat a neuspět. Když ale taková situace nastane, obdržíte za své úspěchy nějaké bonusy pro následující průchod, takže reálně nikdy zcela neselžete, protože postup je tu něčím, co tu v jisté míře je, ale rozhodně ne v takové jako jinde.
Bossové vám nejsou schopni ve hře Into the Restless Ruins ve finále čelit.
V Into the Restless Ruins nikdy nevíte, co na vás bude čekat příště
Originalita je něco, co se v hrách hledá těžko. Into the Restless Ruins je ale bezpochyby jedním z těch děl, která reálně unikátní jsou. Máme tu hrdinu budujícího kobku, jíž pak sám musí projít, což se jen tak nevidí. Znovuhratelnost je hodně vysoká, stejně jako zábavnost. Jakmile totiž tomuto kousku přijdete na chuť, můžete se těšit vždy na něco jedinečného, z čehož mám jakožto hráč opravdu radost. Vizuál je samozřejmě horší než jinde, avšak to je zkrátka charakteristickým prvkem tohoto žánru. Jestli ale hledáte videohru, v níž prožijete něco originálního, je to jasná volba. Za mě mají tvůrci palec nahoru.
Všechny fotky pro tento text jsem sám vytvořil pro účely recenze hry.
