Mafia: Domovina – Sicilský příběh, kde krev teče víc než víno

Odjakživa jsem velkým fanouškem mafiánské tématiky, a tím nemyslím pouze filmy z Ameriky, kde většinou vidíte zločin v ulicích, nýbrž též tu sicilskou, s níž je spojena třeba kniha Sicilián, za níž stojí spisovatelská legenda Mario Puzo. Když došlo k oznámení hry Mafia: Domovina, vzbudilo to ve mně nemalá očekávání, jelikož z toho, co studio prezentovalo, to vypadalo, že bych mohl dostat do rukou kousek, v němž si zahraji za alternativní verzi Salvatora Giulianiho, který sice nebude bojovat za svobodu, avšak stejně tak mu nebude bitva o život cizí.

Hlavním hrdinou příběhu Mafia: Domovina je relativně nevýrazný mladík Enzo, kterého jeho hodný tatík prodal do dolů, kde nyní maká. Jak už to ale tak v mafiánských hrách bývá, není to jeho poslední zastávka, protože se mu jednoho dne podaří po řadě nepěkných událostí utéct a tím započít kariéru v rodině Torrisi. Ta sice na první pohled působí jako vinařská familie, avšak produkce vína rozhodně není jejím primárním prostředkem pro generování peněz. Hlavním zdrojem jsou pokoutní kšefty a ochrana všudypřítomných farmářů.

V rámci relativně jednoduchého příběhu máme možnost vidět Enza pronikat do útrob organizace, která má svá pevná pravidla neodpouštějící chyby a zradu. Postavy, které vás tímto vyprávěním doprovázejí, jsou naštěstí zpracovány velmi povedeně, takže tu máme možnost vidět různé osobnosti prezentující mafii jako organizaci plnou charakterů, které mají co říct. Hra Mafia: Domovina disponuje dokonce i českým dabingem, osobně mi ale více sedl sicilský formát, který umocňuje celkovou atmosféru z průchodu danou historickou érou.

Samotné mise na sebe pevně navazují, takže nepočítejte s tím, že by vám byla dána možnost si na chvíli odskočit a jen tak si mezi nimi dělat, co se vám zlíbí, což je škoda. Zdejší svět má totiž neskutečný potenciál, který je tímto krokem zcela promarněn. Nebo minimálně tak to vnímám já. Přitom to, jakým způsobem je mapa ztvárněna, občas bere dech i přes vizuál, který by mohl být výraznější. Hodně jejich částí projedete buď na koňském hřbetu, nebo skrčeni, snažíce se dostat nepřátelům do zad. Když dojde na tichou akci, můžete počítat s nepříliš inteligentními soky, které omračujete nebo eliminujete nožem, jehož účinnost je po každé popravě či vypáčení zámku vždy o něco nižší až do dalšího nabroušení.

Jakmile pak dojde na přímý boj, nastupují na scénu palné zbraně, které jsou něčím, na co se lze spolehnout. Pušky, brokovnice i revolver mají své kouzlo a práce s nimi není náročná. Většina výraznějších operací pak končí vytažením kudel, protože zdejší lid drsné hochy nestřílí do hlavy, nýbrž s nimi míří do duelu. Souboje s nožem vypadají na první pohled jako zajímavý koncept. Bohužel pro hráče jsou zpracovány relativně nudně, takže je opravdu náročné si je vychutnat. Často pak v jejich průběhu musí dojít k nějaké té pauze, kdy vám nepřátelé skrze quick time event ukážou, že nejste takový bourák, přestože jim po celou dobu do kůže vyřezáváte své jméno.

Na prezentovaných záležitostech se mi vyloženě nelíbí to, že reálně často nereagují na to, co se děje. Je tu zkrátka jasně daný směr, jímž hra kráčí, bez ohledu na to, jak moc se vám vede či nevede. Kdyby zde docházelo k reflektování vašich úspěchů a nezdarů, bylo by to bezpochyby lepší. Další problém mám pak s tím, jak je zpracována optimalizace, jelikož ta není na PC žádný med. Mafia: Domovina přitom není žádným impozantním vizuálním klenotem, takže by jeden čekal, že pošlape o něco lépe.

Enzův příběh v mnohém připomíná to, co nám tato série už několikrát představila. Bere nás ale více zpátky v čase, na místo, odkud většina mafiánů fakticky vzešla. Nebo minimálně těch skutečných borců schopných nepřátele porcovat ve velkém. Hlavní hrdina je přesně tímto bourákem, i když ho tvůrci prezentují jako obyčejného člověka, nemá problém prostřílet se skrze hromady nepřátel. Hratelnost je slušná, práce se zbraněmi též. Jen bych si asi dokázal představit, že by tu nebyl kladen takový důraz na rvačky s nožem. Stejně tak bych neměl problém s možností mezi misemi častěji vyskočit z tohoto rozjetého vlaku a plnit prácičky mimo hlavní linku. Mírně problematická je pak též optimalizace hry Mafia: Domovina, která by mohla být lepší.

Komu bych za sebe hru Mafia: Domovina doporučil? Za mě je to dobrá akční adventura, která se bude lineárně orientovaným fandům této série líbit. Nabídne jim totiž zajímavý příběh a též hrdinu, s nímž jej budou chtít absolvovat. Jestliže ale toužíte po něčem komplexnějším či větší volnosti, asi bych sáhl jinam. Tady to totiž nenajdete.