Pohádka s temným podtónem: Kena: Bridge of Spirits vás vtáhne a nepustí

Fantasy světy jsou místem, v nichž často panuje křehká rovnováha. Lidé často žijí bok po boku s přírodou, aniž by na ně měla zásadní dopad. Většinou to ale dopadne tak, že je rovnováha rozbita, a přesně to je případ univerza hry Kena: Bridge of Spirits. V tom se stala lidská vesnice obětí řádění lesa, přičemž hlavní hrdinka celého dobrodružství, Kena, musí pomoci těm, jejichž duše zůstaly na místě, aby je opustily skrze vyprávění svých příběhů. Vyprávění je to zajímavé a rozhodně nemá špatné základy, jen postrádá větší hloubku, ale formát, jakým se komplet prezentuje, by ji pravděpodobně jen těžko byl schopen pojmout adekvátním způsobem.

Svět, který je před vás postaven, je v rámci možností jasně definován. Nečekejte tím pádem žádná otevřená prostranství. Prim tu hraje koridor a je k tomu tak třeba přistupovat. Kena se jím prohání s holí v ruce a hromadou dobrých duchů v zádech. Právě s jejich pomocí totiž realizuje očistu místa, které zničila nenávist. Fakticky je to primární náplň hry. Zkrátka a dobře cestujete prostorem, povoláváte své věrné a následně s nimi provádíte očistu. Bránit vám v ní budou kvalitně navržené pohybové hádanky, tradiční rébusy testující váš mozek a samozřejmě také souboje. Poskvrna totiž není něco, co by jen tak vyklidilo pole. Nic takového! Tvrdě brání své pozice skrze přivolávání různých nenávistných entit, jejichž design není nikterak komplexní.

Zkrátka a dobře jste postaveni proti duchům různých tvarů a velikostí, jejichž úkolem je zabránit vám v očistě. Paleta protivníků pak pomaličku roste s tím, jak si otevíráte nové kusy výstroje, s nimiž se zpřístupňují též slabá místa na tělech soků a také další prvky, jež minimálně zpočátku neřešíte. Hlavní hrdinka pak může jednotlivé dovednosti pomaličku vylepšovat, přičemž její vývoj je navržen velmi přístupně, díky čemuž nejste nuceni čelit příliš velkému tlaku, za což autory chválím.

Hold jim je též nutné složit za grafické zpracování, jež je na velmi vysoké úrovni. Jakmile zamíříte vstříc jednotlivým lokalitám, můžete se těšit na bezpočet dechberoucích momentů ve světě, na kterém je patrné, že žije. Rozhodně tu není nic sterilního. Do popředí bych pak rád dal také soundtrack. Už dlouho se mi nedostalo do uší něco tak úchvatného jako v případě hry Kena: Bridge of Spirits. Zvuky dokážou člověka naprosto pohltit.

U portů na konzoli Nintendo Switch mám odjakživa problém s tím, jak jsou zpracovány. Co si budeme povídat, většina z nich stojí za nic. Primárně tedy v případě, že jde o kus, který vypadá vizuálně lépe. Tam už pak máte vysokou jistotu, že pojede pěkně na prd. Kena: Bridge of Spirits však v tomto ohledu představuje výjimku z pravidla, jelikož tahle hra vypadá nejen dobře, ale také velmi slušně šlape. Propady snímků tím pádem nejsou něčím, co by bylo na pořadu dne, což považuji za pozitivum, jež by bylo škoda nezmínit. Pokud pak jde o samotné ovládání, z něho jsem si na zadek rozhodně nesedl, avšak ne vždy lze po stránce technické u portů vše optimalizovat na maximum.

Za sebe musím říct, že jsem velkým fanouškem her, ve kterých není hlavní hrdina zcela osamocen. A přesně do této kategorie patří Kena: Bridge of Spirits. Zdejší protagonistka není na nic sama, přičemž svět kolem ní vyloženě nabádá k tomu, aby jej člověk objevoval. Jeho návrh je velmi povedený, a to už vůbec nemluvím o tom, jak je na tom po stránce vizuálu. Zkrátka nádhera. Na Nintendo Switch 2 navíc komplet funguje nadmíru povedeně, během hraní jsem díky tomu nezaznamenal žádné zásadnější obtíže, což není u portů úplně obvyklé.

Komu bych za sebe v rámci této recenze Kena: Bridge of Spirits doporučil? Jestliže patříte mezi fanoušky adventur, které mají slušně fungující soubojový systém, zajímavý příběh a též vizuál, co nadchne, tohle je sázka na jistotu, jíž by bylo škoda minout. Pěkně pak šlape i na Nintendo Switch 2, kde jsem měl možnost daný kus absolvovat.