Senzační strategie Last Train Home ukazuje, že Češi jsou schopni dělat světové hry

Nebál bych se říct, že české dějiny jsou plné momentů, které stojí za to, si je připomínat. Mezi takové okamžiky rozhodně patří cesta československých legií napříč celým Ruskem do přístavu Vladivostok. V dějepise se o této náročné operaci sice moc nepřečteme, ale právě díky lidem, kterým se jí podařilo podniknout do jisté míry vděčíme za to, že náš stát mohl vůbec vzniknout. Je zajímavé, že toto téma nebylo nikdy opravdu detailně zpracováno třeba skrze film, či hru.

Trestuhodný omyl napravilo až brněnské vývojářské studio Ashborne Games ve své strategii Last Train Home. Ta mapuje cestu fiktivního posledního legionářského vlaku napříč mrazivou Sibiří, kde na hráče čeká hromada nástrah, a především síly Rudých (komunistů), snažící se zabránit vaší skupině, aby se dostala do únikového bodu. Základní myšlenka tohoto díla vám v mnohém připomene Frostpunk. Důvodů, proč tomu tak je, lze nalézt více. Tím nejvýraznějším však je skutečnost, že na vás na cestě čeká opravdu hromada náročných voleb, které určitým způsobem definují to, jak bude celé dobrodružství probíhat.

K dispozici jsou vám dány opravdu zásadní volby formující podobou celého příběhu. Vedle nich tu však neschází ani ty, které jsou spíše založeny na tom, že skrze ně testujete své morální mantinely, čímž následně narušujete, nebo naopak navyšujete morálku vašeho mužstva. Práce s posádkou vlaku je dost zásadní, protože potřebujete opravdu každého muže. Své lidi musíte živit, držet zdravé a ve výsledku také zajistit, aby jim výrazně neklesala teplota ve finálních etapách cesty. Na Sibiři to zkrátka není úplně snadné. Na vše se tu naštěstí dá připravit. Před hráčem totiž stojí mapa, po níž může vysílat oddíly, a tak získávat suroviny potřebné k vytváření jídla a zlepšování vlaku.

Na celé soupravě lze vylepšit takřka vše. Jednotlivé vagony je možné řádně zateplit, navýšit jejich efektivitu nebo si pohrát s kapacitou, kterou nabízejí. Práce s vlakem není nikterak náročná. Velmi rychle zjistíte, co je třeba pro realizaci určitých kroků, takže se budete schopni na vše dlouhodobě připravit. U mužů pak pracujete s tím, že každý má určitou pracovní profesi. Někdo je dobrý kuchař, jiný zase umí léčit, zatímco jeho kolegyně je dobrá při zatápění. Nabídka rolí je pestrá, vojáka navíc je možné během cesty různě zaměřovat, takže s nimi práce nikdy nekončí. Na svých cestách děláte řadu zásadních rozhodnutí, ne vše lze ale vyřešit za pomoci slov, či vynaložením určitého objemu surovin.

Když dojde na boj, tak se přesouváte na bitevní pole, která vám svým zpracováním často připomenou slavné značky prezentované v nadpisu. Využívat na nich budete bojová povolání jednotlivých postav. V nabídce specializací naleznete střelce z kulometu, průzkumníka s odstřelovací puškou, nebo obyčejného vojáka. Každá z orientací má unikátní schopnosti, které si otevírá během putování herním světem. Průzkumník je kupříkladu po čase schopen nepřítele zabít na jednou ránu, zatímco pěšák nemá problém se rozběhnout na nepřátele s bodákem a pěkně je s ním zpracovat. Jeden by si řekl, že vzhledem k profesím bude mít Last Train Home blízko k Commandos.

Dost to evokuje i jistá míra tlaku na to, aby člověk hrál tichým způsobem. Jenže je tu hned několik prvků, které vám ukážou, že spíše než ke Commandos má tento kus blíže k Company of Heroes. Mimo boj totiž nepředstavuje AI rovnocenného protivníka. Eliminovat je jí skutečně snadné, což občas vede i kvůli přítomnosti menších bugů k tragikomicky vypadajícím situacím. Těla navíc mizí v zemi a zůstávají po nich pouze krvavé stopy, kvůli tomu, že jejich odklízení zkrátka nebylo pro tvůrce prioritou. Jakmile ale přejde do bojového režimu, stává se z ní velmi efektivní protivník, s nímž si není úplně radno zahrávat. Nepřátelské jednotky se přesouvají, pracují s krytím a celkově dokáží vytvořit slušný tlak na vaše věrné.

Mapy jsou naštěstí navrženy skutečně poctivě, takže pracovat s nimi je radost. Často navíc nabízí vedle surovin, které si lze vzít s sebou také zajímavé vedlejší linky, s nimiž si můžete pomoci při plnění té primární. Dost drsná mi přišla kupříkladu návštěva potemnělého místa ohrožovaného vlky, kde na mě čekal Mark IV, s nímž jsem následně kosil divokou zvěř i naštvané komunisty rekvírující zásoby nebohých vesničanů.

Před pár lety v to nikdo nedoufal, ale nakonec se českému studiu Ashborne Games povedlo za pomoci Československé obce legionářské vytvořit jednu z nejvýraznějších českých strategií posledních let, ne-li celé dekády. Téma vlaku jedoucího napříč Sibiří je zpracováno na jedničku. Na hráče je neustále tlačeno, takže jen málokdy si může vydechnout. Na taktických bojištích pak musíte maximálně pracovat s potenciálem svých jednotek, protože chyby často znamenají smrt. Osobně jsem měl problém snad jen s AI mimo boj a menšími bugy, jinak se jednalo o perfektní zážitek. V případě, že máte rádi naši historii, nesmí vás Last Train Home minout.