SILENT HILL: Townfall – Mlha ukrývá město plné děsivých tajemství

Na herní scéně máme jen pár hororových značek, které dlouhodobě ukazují cestu ostatním projektům, jež se snaží v daném žánru nějakým způsobem fungovat. A přesně do této kategorie patří IP SILENT HILL. Ta je tu s námi už od roku 1999, kdy svět dostal její první díl. Během let dostal tento klenot řadu různě zásadních pokračování, jež byla někdy silnější, zatímco jindy neměla dost sil na to prorazit. Po Silent Hill f tu letos máme SILENT HILL: Townfall, který v základu pracuje s dobře známým. Vlastně už jen samotný začátek je něčím, co je pro tuto sérii neskutečně příznačné. Ocitáte se totiž ve městě ponořeném do mlhy, kde je všechno špatně, nebo minimálně takový dojem z toho máte už od samého začátku.

Simon Ordell je z podstaty věci tradičním žánrovým hrdinou, který se vlastně moc neliší od těch, jež nám tato značka dala k dispozici v minulosti. Jedná se totiž o chlápka, co toho moc neví. Přece jen už první krůčky jasně ukazují, že má úplné okno a na vás je spolu s ním procházet dostupným herním světem a objevovat nejen jeho historii, ale také to, co s ním má vlastně Simon společného. Samotná prezentace příběhu je neskutečně hutná. Prakticky po celou dobu neustále něco objevujete. St. Amelie je navíc prostorem plným temných příběhů, které můžete různým způsobem odhalovat, a tak přiživovat strach ve vašich útrobách. Celé město je vlastně úžasně zpracovaným komplexem v mnohém připomínajícím v současnosti dosti milované únikové hry. Jen tedy zde při selhání nečekejte signál, nýbrž pořádnou porci bolesti pro vaše neustále testované nervy.

Oproti předchozím dílům autoři SILENT HILL: Townfall nesází na kameru sledující hrdinu pěkně z dálky. Namísto ní tu máme pohled očima hlavního protagonisty, díky němuž je celkové vyprávění možná intenzivnější, než by leckdo čekal. Dost dojem umocňuje zvolený engine. Unreal Engine 5 je zkrátka super volbou v momentu, kdy chcete hráčům prezentovat realisticky vyhlížející svět, jehož průchod v člověku vyvolává neustále vlny strachu a neklidu, který já zkrátka od hororů chci! Tahle hra je zkrátka prostoupena nesmírnou mírou temnoty, s níž se je třeba popasovat. Simon ale není žádný bijec, takže přestože za něj časem dostanete přístup také ke zbrani, rozhodně to není prvek, jímž pokosíte vše, co vám stojí v cestě.

Po většinu času se proto budete snažit držet ve stínech. Ideálně pak zůstanete zcela mimo hledáček nepřátel. Když tedy zvládnete nedělat přílišný rámus. Dost vám během hraní pomáhá malá televize. Nač je? Díky ní dokážete vidět nepřátele skrze zdi a celkově i jiné věci, které za normálních okolností viditelné nejsou. Fakticky bych se jí nebál označit za jeden z nejzajímavějších aspektů, jež SILENT HILL: Townfall v rámci série přináší. Do cesty vám postavení soci naštěstí nejsou žádnými mysliteli, avšak deficit intelektu vám dokáží vynahradit svou agresivitou a zpracováním, jež ve vás vyvolá velmi nepěkné emoce, přičemž je vám víceméně jasné, že i když s nimi zbraně dokáží udělat relativně krátký proces, jen málokdy se vám taková forma akce vyplatí.

Technická stránka tohoto kousku bude bezpochyby záležitostí diskuzí. Proč? Primárně kvůli skutečnosti, že nejede vždy úplně tak, jak by reálně měl. Ano, po většinu času je vše víceméně v pořádku, existují ale pasáže, kdy FPS padají, a to zkrátka u her zažívat nechcete. Věřím ale, že v daném ohledu může dojít ke snadné nápravě. Je jen otázkou, jak dlouho vývojářům zabere.

Hororové série v posledních letech procházejí transformací. Nutno říci, že po většinu času se jedná o pozitivní změny. SILENT HILL: Townfall v tomto ohledu není žádnou výjimkou. Jedná se totiž o kousek, který jasně ukazuje, že známou značku lze zajímavě posouvat kupředu, přestože už má položeny nějaké ty základy. Máme tu výborně zpracované hádanky, temný příběh, město položené do mlhy a pohled z první osoby. Všechny tyto prvky tvoří výborný komplet, který bude pro fanoušky série zajímavou volbou, jež rozhodně má smysl sledovat, popřípadě po ní sáhnout v případě, že se chcete bát!