Trio si zahraje každý. Vyhraje ale pouze ten, komu to opravdu myslí

Nabídka karetních her je natolik rozsáhlá, že najít mezi nimi ty nejlepší je dost náročné. Některé kousky ale bezpochyby patří do kategorie těch výraznějších, jež do jisté míry nemáte problém doporučit prakticky komukoliv, kdo se náhodou zeptá na to, zda neznáte nějakou tu zajímavou deskovou hru, co by stála za hřích, aniž by za ni bylo nutné vynaložit část výplaty. Jednou z takto cenově přístupných pecek je Trio. Tahle karetní hra vlastně nesází na zbytečnou komplexitu ani karty, jejichž hodnoty by mátly vaši hlavu. O tom tahle záležitost zkrátka není a je to dobře. Prim tu hraje sázka na testování paměti všech zúčastněných. Než ale začnete, je třeba se na partii řádně připravit.

Počet hráčů: 2–7

Herní doba: 20 minut

Věk: 8+

Příprava je totiž odlišná, když hraje maximální počet hráčů, a jiná zase v případě, že je počet výrazně menší. Hrající totiž mají karty v ruce a vedle nich je tu také obecná nabídka. Počet karet u všech skupin je v Trio definován tím, kolik vás hraje. Čím méně vás je, tím více karet bude před vámi ležet. Každý pak má od počátku v ruce své karty. Na dodaných kouscích toho moc nenajdete. Vlastně každý disponuje pouze a jen číslem. Je však nutno podotknout, že vizuální zpracování jednotlivých kusů je na hodně vysoké úrovni, takže člověk s nimi pracuje skutečně rád, i když s nimi neděláte žádné velké divočiny.

Základní myšlenka hratelnosti Trio totiž sází na jednoduchost. Během svého tahu máte tři možnosti. Vybrat si můžete některou z před vámi položených karet, nebo oslovit hráče a zeptat se jej na jeho kartu s nejvyšší či nejnižší hodnotou. Bez ohledu na to, zda sáhnete po první, druhé nebo třetí alternativě, vždy kartu necháváte na místě, načež můžete zkusit odhalit jiný kousek, popřípadě položit otázku dalšímu hráči. Když opět budete mít štěstí a na nově odhaleném kusu bude znovu stejné číslo, je vám dán ještě třetí pokus. Pokud opět uspějete, máte trio, a tím pádem jste také blíže k vítězství. Ne vždy se vám ale bude dařit, protože jak už to tak bývá, štěstí vždy nepřeje všem.

Pokud před získáním třetí karty neodhalíte stejnou kartu jako při prvním odkrývání, váš tah automaticky končí, karty se vrací do ruky hráčům či jsou opět přetočeny tak, aby byla vidět pouze černá, nic neříkající strana. Ostatní i vy si tím pádem vždy musíte zapamatovat nejen to, jaké má kdo karty, ale též to, co bylo vlastně na odkrytém kusu ležícím před všemi účastníky. Mechanika stojící na myšlence toho, že žádáte pouze o nejvyšší a nejnižší, je sama o sobě výbornou proměnnou. Jednou vám totiž hráč v Trio může nabídnout jakožto nejvyšší kartu dvanáctku, zatímco po jejím vyčerpání se klidně jeho nejvyšším kouskem stane pětka či dokonce jednička. A stejně je to i naopak.

Vaše mysl během hraní Trio tím pádem jede stabilně na plné obrátky a ani na moment se nezastavuje. Zapomínat tu není moudré, jelikož tak často přijdete o celý tah, v němž reálně nesmíte udělat žádnou chybu. Pokud přemýšlíte nad tím, kdy hra končí, alternativ závěru je více. Jednou je kupříkladu nasbírání určitého počtu trojic. Jestli ale chcete, nic vám nebrání postavit vítězství třeba na tom, že některý z hráčů vynese trojici sedmiček, a tak zvítězí. Vítězem pak je vždy ten, který karty nasbírá nejdříve.

Mám rád přístupné hry, které mohu během chvíle naučit prakticky kohokoliv, kdo jde náhodou kolem. A přesně takovou záležitostí je Trio. Primární kvalitou této karetky je její jednoduchost spolu se sázkou na testování paměti všech, kteří se účastní partie. Pokud chcete uspět, musíte si zapamatovat čísla, která mají ostatní, a navíc si připravit tu správnou otázku. Výborný je pak vizuál všech karet.

Komu bych za sebe v rámci této recenze Trio doporučil? Mé zkušenosti ukazují, že je to kousek určený pro všechny věkové skupiny. Jakmile chcete hrát s dětmi nebo svými rodiči něco, v čem testujete paměť, není snad lepší volba. Za mě mají autoři palec nahoru.

Za poskytnutí kopie hry Trio na recenzi děkuji českému distributorovi, společnosti REXhry.