Zombicide – Bílá smrt: Zastavte hrozbu z východu dřív, než pohltí celý svět

Herní série Zombicide hráče bere napříč časem a také tématy. V minulosti vám umožnila bojovat v současnosti, budoucnosti i érách dávno minulých. Prostředí a aktéři se mění, základní myšlenka však dosud zůstávala víceméně stejná. O inovace se v rámci těch zasazených do středověku snaží nyní do světa vypuštěná desková hra Zombicide – Bílá smrt. Její děj se odehrává v impozantní pevnosti Zimohrad, která bývala dlouho branou na východ. Černá smrt však změnila svět k nepoznání a armády většiny národů existujících za jeho hradbami neexistují, protože je smrtící nemoc transformovala v zombie, které mají pouze jednu touhu. Chtějí trhat živé a šířit nákazu tam, kde dosud není, na což mají nyní doplatit i obyvatelé Zimohradu.

Počet hráčů: 1–6

Herní doba: 140 minut

Věk: 14+

Jak už to ale tak bývá, i ti mají po ruce partu hrdinů, kteří se nebojí sáhnout po zbrani a zlu se postavit. Více než v Černém moru či Zelené hordě zde lze cítit fantasy prvek, protože kromě lidí, trpaslíků a elfů máte k dispozici také další příslušníky magických národů. Tedy přesněji řečeno těch, kteří jsou více napojeni na Čínu a východ jako takový. V nabídce tím pádem najdete liščí hrdinku, humanoidního tygra nebo černého samuraje Yasukeho. Ano, ani ten tu neschází.

Každá z postav má svůj vývojový strom, na jehož konci většinou čekají dvě ultimátní schopnosti, jimiž jsou jednotlivci unikátní. Střelec Dragomir kupříkladu v Zombicide – Bílá smrt získává jednu kostku navíc k hodu na po sobě jdoucí akce na dálku. Takže když střílí, jde mu to vždy lépe. Chlupatá válečnice Lorna pak dokáže zvýšit svou sílu na 3, čímž udělá z každé zbraně ultimátní nástroj. Všichni pak mají od počátku nějakou tu dodatečnou schopnost. Ogon třeba zdarma zvládne odstrčit zombie, zatímco čarodějka Sarnai zdarma užívá kouzla. Jednotlivé postavy jsou navrženy zajímavě, avšak rozhodně nejsou tak unikátní jako třeba v Přívalech temnoty, kde jsou zkrátka zpracovány lépe.

Partie Zombicide – Bílá smrt pracuje s myšlenkou šesti hrdinů, kteří se vydávají vstříc zlu. Je tudíž postavena tak, že ji může hrát až šest hráčů, avšak nemusí. Klidně se do hraní máte možnost pustit sami, avšak s nutností kontrolovat všechny postavy na herním plánu, což není pro nováčky ideální situace. Hry vždy připravujete podle navoleného scénáře. Ideální samozřejmě je začít výukovým scénářem, načež se pustit do nabízené kampaně. Krásné na této sérii je, že vás nenutí hrát pouze ji, avšak posléze je možné sáhnout i po starších dílech a také výtvorech komunity, což je velké plus. Příprava je ale vždy jasná – je tu mapa, přeživší a zombie.

Jednou z novinek, s nimiž je během hraní nutné počítat, jsou hradby. Ty v minulých fantasy dílech člověk nenajde. Pro zombie hradební ochozy představují problém, nepočítejte ale s tím, že je nemohou přelézt. Stačí jim mít štěstí, získat kartu „V obležení zombií“ a máte o starost víc. Lanové žebříky, které leckdy k hradbám přistavíte, ovšem používat nemohou a jsou tu primárně pro přeživší. Ti se posouvají za pomoci akčních bodů po mapě, hledají nové předměty a především bojují proti nové armádě nemrtvých, kterou Zombicide – Bílá smrt přináší. Zbraně a též kouzla, s nimiž operují, mají určitou sílu a dosah. Vždy pak musíte házet kostkami a zjistit, zda se vám podařilo trefit, či naopak nikoliv. Určité kusy pak generují hluk, zatímco jiné nikoliv.

Hluk pak přitahuje zombie, které jsou rozděleny na čtyři kategorie. Elementární chodci nemají šanci proti žádné zbrani. O něco horší je to s ranaři, kteří na sobě mají nějaký ten plát, takže jim dokáží uškodit jen zbraně se silou dva a vyšší. Zatímco tyto zombie jsou v Zombicide – Bílá smrt pomalé, najdete tu ještě běžce, kteří mají dvě akce na aktivaci, což je hodně nepříjemné. Ultimátní hrozbou je pak zrůdný chán, což je zrůdnost, která padne pouze, když do ní zaboříte zbraň se silou tři, nebo ji zapálíte kotlem či dračím ohněm. Zcela pak ignoruje hradby a také se proti jejímu zranění nelze bránit hody na zbroj. Posledním sokem je pak nekromant, který si to šine k Majáku, aby zničil vše dobré. Městem pak šíří zkaženost, destruující vše pozitivní.

Hrdinové ale v Zombicide – Bílá smrt nečelí zlu zcela osamoceni. Po ruce mají pěchotu. Ano, čtete správně. V ulicích je možné najít také obránce z řad stráží, kteří rozhodně nemají v plánu před zlem ustoupit, ale chtějí pomoci hrdinům v jeho zastavení. Ti je ovládají za pomoci akcí, bez ohledu na to, jak jsou daleko. Stráže pak mohou útočit na blízko, na dálku a také přenášet kotle, jejichž vylití vede k pokosení nemalého počtu nepřátel. I když toho moc nevydrží, vaše šance na úspěch na nich budou leckdy stát. Vítězství či prohra pak stojí vždy na nastavení daného scénáře.

V tomto textu nebudu hodnotit Zombicidy ze současnosti, budoucnosti ani nepříliš vzdálené minulosti. Zombicide – Bílá smrt totiž považuji primárně za dalšího pokračovatele fantasy linie a rozhodně patří mezi tituly, jež do ní patří mezi ty skutečně výrazné. Smrt se zkrátka šíří a tentokrát budete nuceni bojovat na východě, zatímco západ to má kvůli obyčejným nemrtvým a orkům už za sebou. Herní parametry jsou zajímavé, figurky tradičně patří mezi top a novinky též nepůsobí zle. Rozhodně jsem jimi byl příjemně překvapený.

Komu bych za sebe v rámci této recenze hru Zombicide – Bílá smrt doporučil? Za mě se jedná o perfektní přírůstek do série Zombicide, který jeho fanouškům nabídne dost specifický zážitek, nové hrdiny a také monstra, jimiž si mohou rozšířit své ostatní příběhy. A právě to je, oč tu běží. Klidně ale může představovat váš startovní titul.

Za poskytnutí kopie hry Zombicide – Bílá smrt recenzi děkuji českému distributorovi společnosti Asmodee Czech Republic.