Článek
Jsme nedůstojní,
máváš mi čepicí
na dálku,
klekáš
a
prosíš
o
odpuštění,
já přeskakuji
obrubníky
a
z okna
hledím
na
co není.
* * *
Dnes v noci
jsi mne
navštívil.
Mé oči
byly zavřené,
a přesto
tě
poznaly.
Dnes v noci
jsme se
objali.
Dnes v noci
jsem tě
navštívil.
Tvé tělo
spalo,
a přesto
jsme se milovali.
Dnes v noci
jsme se
sobě
zdáli.
* * *
Přála bych si,
aby denně
ve
tvé ložnici
napadala
prachová
závěj touhy.
Musel bys ji
potom
denně utírat
a
po sté repríze
bys možná neváhal
se přiznat,
že vyhlížíš
z okna
jen proto,
aby ti neušlo,
kdybych se náhodou
mihla
právě
na
chodníku
pod tvými
okny.
* * *
Víš,
kdy se člověk
nebojí
tmy?
Když miluje.
Nevadí mu
lupiči,
vrazi,
strašidelná zákoutí,
ani sexuální maniak.
Člověk
jde
za láskou
a nemá
vůbec
strach.
* * *
Je to vždycky
stejné.
Kus
se hraje
znova.
Autoři
jsou jiní,
jiná je
i doba,
kulisy
se mění,
čas
se jinak
vleče.
Jenom
stejným
problémům
člověk
neuteče.
