Článek
Je to
otřepané
a je to
hodně staré,
schovává se
to,
aby nikdo
neviděl,
vystavuje se
to,
aby všichni
záviděli,
část toho
se tají,
nevědomě
i
vědomě
volíme pláště,
které udržují
provázek tajemnosti
v poloze
jen jen
spustit
tu oponu.
Je
za ní
vůbec
něco?
* * *
Od té doby,
co žiju sama,
mívám někdy
pozdě večer
pocit,
jako by mi
někdo říkal,
jdi už spát.
A pak
si uvědomím,
že mi to říkala
maminka,
abych šla spát,
že se mi ráno
nebude chtít
vstávat.
Hodně jsem tehdy
četla,
hledala v knihách
odpovědi.
Pak mi začal
odpovídat
život.
Ale ani on
nezná odpovědi
na moje
proč.
* * *
Žiju
na hraně,
ne
stereotypem
každého
dne,
ale
rituály
každého
roku.
Žiju
na hraně.
No,
a co?
Žiju!
* * *
Poznala jsem
všechno,
co má člověk
k mání,
lásku,
bolest,
slzy,
smích
i
milování,
poznala jsem
všechno,
co jen poznat
lze,
pravdu,
lež
i
iluze.
* * *
Tyhle
čtyři stěny,
ty jsou
těsné oblečení,
tyhle
čtyři stěny,
na pět zámků
uzamčeny,
tyhle
čtyři stěny
jsou mi
drahé oblečení.
Čtyři stěny,
čtyři stěny!
Kdo je jimi
obklopený,
stále
hledá
pochopení!
