Článek
Někdy si myslím,
že mám
pořád dost času,
a pak zjistím,
zase někdy jindy,
že času ubývá
valem,
potom přicházím
k tobě,
ale ty už
na svém místě
nejsi,
lásko.
A o tom všem
to vlastně
všechno je!
* * *
Vypadalo to
všechno
strašně
jednoduchý,
moje mamka
podle toho
žila.
Být poctivý,
nekrást,
nelhat,
jednat fér,
chodit do práce,
vdát se,
mít děti,
s manželem
zestárnout.
Vypadalo to
všechno
strašně
jednoduchý.
Moje mamka
to dokázala.
Tak kde
jsem já
udělala
chybu?
* * *
Jak se seje
láska?
To se vezme
klíček
od pozůstalosti,
zápalky
a
skříňka
plná zamilovaných
dopisů,
pak
se rozdělá
oheň,
zafouká vítr
a
cáry
z milostných dopisů
létají
po polích.
Náhle
se zableskne!
Zaburácí
hrom!
Prudký liják
zadupává
slova
i
city
hluboko
do kypré půdy.
Po dešti
vysvitne slunce
a
objeví se duha.
Je
zaseto!
* * *
Chtěla bych,
moc bych chtěla
v prostoru
a
v čase
znovu
milovat
a
být milována.
Ale
už nemám
sílu
postavit
vztah
mezi
čas a prostor.
* * *
Ty
nedokážeš
nikdy
jít v kabátu
bez košile.
Ostatně,
je to výhodnější,
s košilí
se dostaneš
všude.
Ale kabát
by obnažil
tvou
nahou hruď
a ty
nerad nosíš
svoji kůži
na trh.
Ex
ungue
leonem!
