Článek
Tento krátký článek není sociální studií, nestojí na žádné straně barikády, nehaní žádnou z generací X, Y, Z, nehodnotí, jde čistě o glosu nestranného pozorovatele, který se toulá po městech, parcích, kopcích i nížinách a nikde nevidí jev, který byl v dřívějších před smartfouních dobách často k zahlédnutí a to fenomén rande. Ono pověstné, mýtické, bájné, všeobjímající rande. Rande, které se neslo ve znamení odhodlanosti a obětavosti. Pamatuji doby, kdy chlapec dokázal čekat s omrzlinami nedočkavě na dívku v mínus patnácti jen v mikině – před jejím domem s pětikilovým pugétem růži, na který padlo celé měsíční kapesné, nebo panáčkovat dvě hodiny dehydratovaný v plus třiceti na sluníčku, zlitý potem a s koláči v podpaží dokázal přečkat pohledy rodičů za oknem, které jasně produkovaly signály typu, „vážně jde ta naše holka s tímhle nýmandem ven?“
Doby, kdy se na rande musel každý snažit, nečervenat se, přebíjet trapné ticho improvizací, nahazovat udičky na témata k hovoru a nedočkavě čekat sladkou odměnu. Doby kdy bylo zcela v pořádku procházet se ruku v ruce v pevném sevření do zmodrání prstů, zamilované pohledy se každou sekundu křížily, jak světelné meče Jediů, energie jiskření byla mezi dvojící tak mocná, že přitahovala kovové předměty z okruhu několika metrů, semínko lásky bylo zaseto a rostlo raketovou rychlostí. Dříve mohlo rande dopadnou jakkoli, hodinovým povídáním, dvouhodinovou procházkou, sladkou pusou na závěr, chtíč mohl být silnější a existovaly případy v jednotkách promile, kdy se během večera přeskočilo několik met k naprostému propletení těl…
Ale dnes?
Pár sedící vedle sebe, nepohlížející do očí ale do displeje telefonu, místo medových slov padají antiromantická slova hej kámo, flexit, nebo tvl. bráško. Znepokojující je, pokud se jeden z dvojce snaží zaujmout a druhý hltá nicneříkající reels, jde o do očí bijící sociální dis respekt, stejné jako jíst v Alcronu humra lžící. Sebevražda rendez-vous kouzelné atmosféry v přímém přenosu. Netuším, jestli by dnes člověk dokázal vypnout před rande telefon a odkázal se pouze na své dovednosti, otázkou je, jestli by netrpěl jednou z nových úzkostí jako je FOMO (Fear of Missing Out) psychologickým fenoménem, který se projevuje obavami z toho, že člověk něco zmešká. Nebo nomofobií, strachu z absence mobilního telefonu.
Doba je pro klasická rande špatná, možná jim nadobro odzvonilo a mobilní telefony zavraždily sociální dovednosti starého dobrého dobývání, ale pomalu začíná jaro 2025, třeba se vše otočí k dobrému, můžeme jen doufat.
