Článek
Klasifikace: DŮVĚRNÉ (dokud to někdo nevyfotí)
Datum: srpen 2001 (přesný den zamlžen služebním počasím)
Místo: Šumava, kemp a okolní lesní porosty (kde i lišky dávají dobrou noc – a někdy ji chtějí zpátky)
Zúčastnění: agent Jan Mrázek, agentka Dana Skálová
Vedlejší osoby: Ignác Buřt (kemp/bufet/údržba/rajčata), fotograf (jméno neuvedeno), hajný Marek Liška, neznámá žena (pravděpodobně folklor)
1) Příjezd a ubytování
Služební vůz Škoda 120 přijel k pronajaté chatce způsobem, který by se dal popsat jako „jede to“.
Podle interního zápisu byla Škoda po minulém případu „opravená“, což v praxi znamenalo, že:
- motor držel pohromadě zčásti šrouby a zčásti vírou,
- brzdy fungovaly v režimu „spíše ano“,
- dveře šly otevřít bez páčidla (pouze z jedné strany).
Chatka byla společná, ale ložnice oddělené. Agent Mrázek tuto informaci přijal jako osobní útok na instituce, rodinu i na budoucnost národa, nicméně navenek zachoval profesionální klid.
Po vybalení a stručném seznámení se se sociálním zařízením (které vydávalo zvuky připomínající vyšetřování samo o sobě) zahájili agenti operativní část.
2) Bufet „U Ignáce“
Prvotní informace byly získány v místním bufetu, který obsluhoval jeden muž v několika rolích současně: majitel kempu, hostinský, obchodník, uklízeč, opravář, a ve volném čase pěstitel rajčat.
Ignác Buřt vypadal jako člověk, který by uměl prodat i polívku bez vody, pokud by mu to zachránilo sezónu.
Uvedl, že v okolí se objevuje „vlkodlak“:
- tajemné vytí,
- oči ve tmě,
- stíny plné děsu, plíživé, děsné a především tajemné.
Podle jeho vlastních slov mu při setkání „hrůzou zešedivěl pramínek vlasů“ – a to je mu teprve padesát.
Agentka Skálová si tuto informaci zapsala. Agent Mrázek si ji zapamatoval, aby ji mohl později použít jako důkaz, že se tu děje něco mediálně kompatibilního.
Buřt je nasměroval na lesní trasu, kterou sám přejmenoval na „Stezku odvahy“:
vede kolem staré hospody, která před sto lety vyhořela, pak kolem hájovny a dál do vesnice s „divným jménem“, které si Buřt nepamatoval, protože „to stejně nikdo nepotřebuje, když se vrátíte“.
3) Terénní pochůzka a podezřelé ticho
Agenti vyrazili – v oblecích, protože stát má nějaké představy o tom, jak se člověk vyšetřuje v lese.
Po cestě míjeli turisty. Někteří šli ve skupinkách. Někteří kráčeli podezřele rychle. Všichni byli nápadně tiší, což je v českém lese zpravidla špatné znamení.
Na posedu zaznamenali muže s fotoaparátem a dalekohledem. Na dotaz, co zde provádí, odpověděl, že „čeká na sólokapra“.
Agentka Skálová si nebyla jistá, jak vypadá sólokapr v lese. Po krátké debatě se ukázalo, že fotograf nemyslí rybu, ale „sólo úlovek“ – tedy vlkodlaka, o kterém mu řekl Buřt.
(Pozn. Mrázka: „Kempová ekonomika vytváří zvláštní zoologii.“)
4) Stopy u spáleniště
U ruin vyhořelé hospody (zůstaly jen ohořelé zdi a atmosféra, která by stačila i pro veřejnoprávní dokument) si agent Mrázek všiml stop.
Stop bylo mnoho, ale tyhle byly jiné: otisky bosých lidských nohou.
Mrázek pronesl domněnku, že kdo chodí po šumavském lese bos, má buď:
a) extrémní odolnost,
b) extrémní důvod,
c) extrémní problém.
Stopy sledovali. Po několika metrech se však změnily – lidské otisky přešly v zvířecí, velké, široké, nepřirozené.
Agent Mrázek vytáhl z kapsy (pravděpodobně vnitřní kapsy reality) terénní příručku:
„Zvířecí stopy v socialistických lesích“
Kniha vypadala, že přežila několik režimů, dvě povodně a jeden výbuch v kanceláři, ale stále držela pohromadě.
Po důkladném porovnávání Mrázek vyloučil vlka. Vyloučil zajíce. Vyloučil koroptev. Vyloučil i možnost, že stopu zanechalo ministerstvo.
Pak zvolal:
„HA!“
Agentka Skálová se v tu chvíli zakuckala, protože zrovna jedla chléb s máslem.
Mrázek ukázal na obrázek: liška.
Jenže… nějak moc velká.
5) Hájovna a hajný Liška
Stopy vedly k hájovně. Po zaklepání otevřel rozespalý hajný, který se představil jako:
Marek Liška.
Uvedl, že byl „v noci na lovu“, a teď dospává. V tuto chvíli agent Mrázek zaznamenal první podezření, agentka Skálová zaznamenala první rozpor.
Hajný byl pozván ke kávě a vyslýchán.
Když se dozvěděl, že agenti hledají vlkodlaka, odvětil větu, která se později stala základním důkazním materiálem pro všechny zúčastněné služby:
„Za těch tři sta let, co tu dělám hajnýho, jsem žádnýho vlkodlaka neviděl.“
Skálová se pokusila tuto informaci v hlavě sečíst.
Mrázek se pokusil tuto informaci přetavit v zatýkací důvod.
Mrázek nasadil svůj osvědčený manévr a oznámil hajnému, že ví, že nejde o vlkodlaka, ale o „nějakou přerostlou lišku, která chvíli chodí po dvou a chvíli po čtyřech“.
Hajný se zasmál a prohlásil, že si z nich někdo dělá legraci. Nejspíš Buřt, protože mu nejdou kšefty, kemp zeje prázdnotou a kdyby nepěstoval rajčata, nemá co jíst.
Výsledek: žádné přiznání, žádný důkaz, jen káva a zvyšující se pocit, že realita má zase svůj víkendový program.
6) Stmívání a srnčí incident
Agenti se vraceli do kempu. Na půli cesty si agentka Skálová konečně uvědomila, že „tři sta let“ je nesmysl.
„Nikdo tak dlouho nežije,“ sdělila Mrázkovi.
Mrázek souhlasil a sdělil jí, že to samozřejmě věděl celou dobu, ale „neměl hmatatelný důkaz“.
V tu chvíli se setmělo.
Z lesa se ozval dusot – těžký, rychlý, mezi stromy.
Skálová instinktivně vyskočila na nejbližší strom a třásla se strachy.
Mrázek se hrdinně rozkročil a tasil zbraň.
Ze tmy vyběhla vyděšená srna, málem ho srazila a zmizela.
„Málem jsem si nadělal do kalhot,“ oznámil Mrázek.
Skálová neodpověděla, ale i ve tmě bylo vidět, že situace měla své důsledky.
„Potřebuju sprchu a nové oblečení,“ pronesla.
7) Fotograf a první vizuální kontakt
Vzápětí se ozval křik – děsivý, přecházející ve sténání.
Přicházel od posedu, kde seděl fotograf.
Agenti přiběhli. Nad ležící postavou se tyčila silueta: srst, drápy, zuby a oči, které vypadaly, jako kdyby někdo přidal baterky do něčeho, co baterky nikdy mít nemělo.
Liškodlak.
Když je zaslechl, skočil do lesa. Chvíli po dvou, chvíli po čtyřech. Ve tmě zmizel.
Fotograf byl živý, ale měl zlomenou nohu.
„Já ho viděl… já ho viděl… a nevyfotil,“ sténal.
V hlase měl šok, bolest a zklamání – v přesném pořadí priorit moderní doby.
Agent Mrázek přivolal záchranku.
Fotograf byl předán záchranářům a odvezen i se svou existenciální porážkou.
8) Konfrontace a rozuzlení
Agenti se rozhodli konfrontovat hajného Lišku s novým poznatkem.
Na cestě k hájovně se z lesa opět ozval dusot.
Skálová znejistěla.
Mrázek mávl rukou: „Nějaká srnka mě už nevyděsí.“
V tom na cestu vyskočil Liškodlak. Dlouze zavyjel, vycenil tesáky a připravil se ke skoku.
Mrázek sáhl po zbrani.
Ozval se výstřel z lesa.
Liškodlak padl. A jak ležel, začal se měnit v člověka.
Mrázek čekal hajného. Ale na zemi ležel někdo jiný.
Z posledních sil vydechl:
„Konečně svoboda…“
a zemřel.
Ze stínu stromů vyšel myslivec – na první pohled starší, než byl před chvílí. A pak ještě starší.
„To byl můj bratr,“ řekl. „Byl prokletý. I já byl prokletý… Říkal jsem mu, ať nestraší lidi. Ale jeho to bavilo.“
V tu chvíli se z lesa ozval ženský hlas:
„Vaše kletba je zlomená.“
„Děkuji,“ zašeptal myslivec.
A před očima agentů se rozpadl v hromádku prachu.
Jeho bratr se rozpadl také.
Mrázek zůstal stát, neschopen zpracovat realitu, byrokracii i fyziku současně.
„Co? Kdo? Proč? Jak?“ koktal.
Ženský hlas pokračoval, jako kdyby vysvětlovala běžnou reklamaci:
„Ten parchant si myslel, že mě bude šidit v kartách. Dal jsem mu kletbu. Ať se noc co noc mění ve zvíře podle svého jména. Zemřít mohl jen rukou svého bratra. Nijak jinak.“
Pak dodala výhružně:
„Já jim dám podvádět v kartách.“
A zmizela ve tmě jako pára nad hrncem.
Agentka Skálová se dívala na dvě hromádky prachu, potom na les, potom na Mrázka.
„Ještě že se nejmenoval Slepice,“ pronesla klidně.
Pak si povzdechla:
„Mrázku… radši zmizíme. Potřebuju se převlíknout.“
DODATKY – INTERNÍ INFORMAČNÍ KASKÁDA
IS – Informační služba
Stanovisko: potvrzena existence paranormální entity typu liškodlak (přechodová forma).
Doporučení: sledovat oblast, doplnit Mrázkovu příručku (rozpadá se), a zajistit Skálové náhradní uniformu.
DIS – Dezinformační služba
Stanovisko: k žádnému nadpřirozenému jevu nedošlo.
Fotograf spadl, hajný byl v lázních, prach byl pyl.
Pokud se o tom píše, pravděpodobně je to Slovensko.
DIS IS – Dezinformační služba informační služby
Stanovisko: DIS lže.
Nikdo se nerozpadl, ale něco se rozpadlo určitě, a proto nelze vyloučit, že se rozpadl někdo.
IS DIS – Informační služba dezinformační služby
Stanovisko: liškodlak byl i nebyl.
Čarodějnice neexistuje, ale její kouzlo ano.
Veřejnost může být klidná pouze tehdy, pokud o celé věci nebude mluvit, číst ani přemýšlet.
Zapsal: Š. Smysluprázdný, oddělení pro sjednocování rozporných pravd
Uzavřeno: 20:13 středočeského času
Dovětek autora:
ArchivIS vznikl na základě starého rukopisu, který dlouhá léta ležel v šuplíku. Při jeho zpracování a rozšíření byla využita i umělá inteligence (ChatGPT) – jako nástroj, nikoli autor. Výsledkem je pokus o oživení původního nápadu formou moderního archivního vyprávění.
