Článek
Bílá hůl – základní pomůcka pro orientaci
Bílá hůl je více než jen symbol zrakového postižení. Je to důmyslný nástroj, který pomáhá vnímat překážky, povrch terénu i celkovou orientaci v prostoru. Existují různé druhy holí – orientační, signalizační i opěrné.
Techniky chůze s bílou holí:
- Kyvadlová technika – rychlá, ale méně bezpečná.
- Kluzně kyvadlová technika – plynulejší, vhodná pro klidnější chůzi.
- Diagonální technika – využívá se např. při chůzi se známým průvodcem nebo při sestupu ze schodů.
Správné držení hole, rytmus pohybu a schopnost vnímat okolí jsou klíčové pro bezpečnost a jistotu.
Vodicí pes – čtyřnohý průvodce a přítel
Vodicí pes není jen pomocník, ale i parťák. Pomáhá nevidomému člověku překonávat překážky a bezpečně se orientovat. Umí kolem třiceti specifických úkonů: zastavit u obrubníku, najít přechod, vyhýbat se překážkám, vést po trase, najít dveře, schody a další.
Vodicí pes se vede v levé ruce, bílá hůl v pravé. Kombinace obou pomůcek zajišťuje maximální bezpečnost – pes odvede uživatele bezpečně, ale např. překážky ve výšce očí musí být detekovány holí.
Pes prochází speciálním výcvikem, stejně tak i jeho budoucí majitel. Kromě technického výcviku se klade důraz i na vzájemné porozumění a důvěru mezi člověkem a psem.
Kdy je vhodná hůl a kdy pes?
Záleží na konkrétní situaci i zkušenostech člověka. Bílá hůl je vhodná pro detailní vnímání terénu a využívá ji i člověk, který ještě neovládá práci se psem. Vodicí pes přebírá část odpovědnosti a umožňuje přirozenější a rychlejší pohyb.
Obě pomůcky se často kombinují – například při cestování městem, kdy je nutné reagovat na dopravní situaci i pohyb chodců. Důležité je, aby uživatel byl proškolen a věděl, jak obě pomůcky efektivně využít.
Osobní zkušenost – krok za krokem k samostatnosti
Když jsem přišel o zrak, byla pro mě bílá hůl první jistotou. Učil jsem se s ní zacházet na kurzech prostorové orientace a byl to úplně jiný svět. Ze začátku jsem měl strach, ale postupně jsem získával jistotu. Věci jako počítání kroků, orientace podle zvuků a doteků, nebo jen odhad vzdálenosti – to všechno byl trénink.
Později jsem se rozhodl pro vodicího psa. Přihlásil jsem se do výcvikového střediska a dnes se těším, až budu mít vlastního psa, který mi pomůže být ještě samostatnější. Kombinace psa a hole je podle mě ideální – pes vede, ale hůl mě chrání před tím, co on nevidí.
Závěr
Nevidomý člověk se nemusí pohybovat sám. Díky pomůckám, jako je bílá hůl nebo vodicí pes, a díky výcviku a odhodlání, může získat zpět pocit svobody. Ať už zvolí kteroukoliv cestu, jde o to, že má možnost volby – a to je v životě nejcennější.
Zdroj: POSP ZP, Peštová Barbora, N-SPPU
