Článek
Nacházím se ve své ložnici, kde ráda relaxuji na své posteli. Cítím se tu bezpečně, uvolněně, ráda tady trávím čas, většinou čtením. Z poličky jsem sundala látkovou panenku. Je divné, že ve svém věku mám na poličce panenku? Pro mne to není obyčejná panenka. Je to panenka s příběhem. Je se mnou spjatá již dlouho. Dostala se ke mně, když mi bylo 18 let a měla jsem narozeniny. Darovala mi ji teta, sestra matky, která mne má ráda, dodnes od ní dostávám drobné dárky k narozeninám. Panenka je pro mne cenná, pojí mne k ní citové pouto, připomíná mi, že teta ji pro mne ručně vyrobila. Já si takovýchto osobních darů velmi vážím. Teta v té době měla něco kolem 40 let, měla své děti a absolvovala kurz tvorby waldorfských panenek. Teta je velmi kreativní, naučila se vyrábět panenky a dokonce jim i ručně šít šatečky. Panenka je tedy již letitá, dá se říct, že má něco za sebou. Přesto je stále krásná a láká mne si s ní hrát. Má upletené dva copánky, vlásky jsou z hnědé vlny. Vyšité modré oči. Teta mi tenkrát řekla, že to jsem já. Za tu dobu jsem se několikrát stěhovala. Panenka vždy se mnou. Když se na ní kouknu, přepadne mne někdy melancholická nálada, ke které mám sklon. Říkám si, jak to vše rychle uteklo a utíká. Nakonec se vrátím zpět do tady a teď, což mne vždy uzemní. Kouknu na panenku, její krásné šaty na patentky a opět to ve mně evokuje představy. Vidím, svou dcerku, asi dvouletou, jak si hraje s panenkou a zapíná a opět rozepíná šaty této panence. Že bych tu panenku schovávala pro svou budoucí dcerku? Ano, je to možné, že někde v podvědomí je to jeden z důvodů, proč tuto panenku mám při sobě. Jsem učitelkou v mateřské škole a ráda se dívám, když si děvčátka hrají s panenkami. Jako malá jsem si s nimi hrála ráda, s kamarádkou jsme měly stejné kočárky i panenky, ale já jsem měla holčičku. K panenkám mám stále blízko.
Mám ráda věci s příběhem, tahle panenka ho rozhodně má. Připomíná mi jak dětství, tak dobu, kdy jsem tuto panenku dostala, člověka, od kterého jsem ji dostala a vztah jaký k němu mám. Mám ráda minimalismus, čím méně věcí, tím se cítím lépe, mám to vyzkoušené. Ráda věci nepotřebné posílám dál. A pokud nakupuji, nakupuji vědomě, přemýšlím o tom, zda danou věc opravdu potřebuji. Zda má pro mne hodnotu, zda tím zbytečně nezatěžuji planetu, protože výroba a spotřeba věcí je v dnešní době již problém. Konzumní způsob života nám přerostl přes hlavu, ale kolem mne je spousta lidí, kteří si to již uvědomují a svůj styl života mění. Protože ví, že věci jim štěstí v životě nepřináší. Právě naopak. A tak tu mám svou panenku s příběhem, která čeká, na jednu krásnou holčičku, která ji jednoho krásného dne vezme do svých malých ručiček a začne si s ní hrát. A když to nebude holčička, mohl by to být klidně chlapeček.
