Článek
Vše začalo seznámením s milým klukem.
Postupně jak jsme se poznávali tak jsem se dovídala jeho minulost, ale v jádru to byl hodnej chlap jen nedokázal žít bez řízení. Byl za to již odsouzený a ani se mne neptal sedl do auta a jel. Dlouhou dobu to bylo v pohodě. Nikdy nesedl za volant opilej a nikdy neporušil předpisy ani rychlost atd.. jenže jednou prostě byla na silnici kontrola a bylo to. Dostal dýchnout samozřejmě s negativním výsledkem, ale zjištěno bylo, že nemá řidičák. Tak ho spoutali a odvezli. Tím, že to byl jen přítel jsem nemohla nic dělat. Nikdo nic neřekne a zavolat není kam. Musela jsem sehnat právníka ten jediný může do cely. Ta bezmoc kdy nevím kde je a kam mám vlastně poslat toho právníka…nic jsem o tom nevěděla, v životě jsem tímto neprošla takže nevím jak postupovat a co dělat.
Právník se k soudu nedostavil i když měl zaplaceno, prý byl nemocen a zástup byl na jinem soudě. Takže byl obhájce ex offo dopadlo to tak, že opět putoval za mříže.
Každý zde namítne, že je pitomec a může si za to sám a ano je to pravda. Jenže já chci psát právě o rodinách, které mají ve vězení své blízké a jak jim to naruší vlastně celý život. První telefon z vězení ani nevím co říkal, protože ustavičně plakal a já mu nerozuměla. Telefonovat se může každý den 20minut,ale kdykoli takže když je člověk v práci je to hrůza, někdy jsem mu to musela položit.
Vlastně vězení je trestem i pro nás kdo máme někoho za mřížemi. Prošla jsem peklem.
Zákon, který zní ,že vězeň nemůže být odeslán víc jak 100km od trvalého bydliště je blbost. I když jsem psala, že je pro mne náročné jezdit skoro 200km každý měsíc na návštěvu, zda je možnost jiné místo blíže tak nebylo vše bylo plné. Chtěla jsem tedy alespoň delší čas na návštěvu taky zamítnuto. Další věc byli věci osobní potřeby, které neměl a chtěla jsem mu je poslat. Zde nefungoval takzvaný balík hygienický či co pouze nárokový 6kg jednou za půl roku. A když chcete poslat mýdlo, kávu, konzervu, tabák nebo teplé ponožky protože ho zavřeli jen v oblečení co měl na sobě tak těch 6kg je hned fuč. Jediné co se dalo posílat neomezeně byl dopisní papír a známky a časopis. Byli vánoce a člověk chce poslat něco dobrého a váha je špatně. Spousta kluků balíčenky prodává, protože nemá nikoho kdo by mu balík poslal a tak se dá poslat víc věcí. Zdravotní péče je druhá katastrofa. Každý namítne ,že jsou ve vězení a ne na dovolené. Ano pravda ,ale každý má právo žít jako člověk .pokud se chová slušně a pracuje nemá kázeňské přestupky a má pochvaly. Pokud je někdo jak to napsat slušně .. záchod tak ať tedy dle toho žije…
Další horor byli návštěvy díky Covidu jsme museli být očkovaní jinak nás na návštěvu nepustili. Ta první návštěva byl děs. Ta brána pořád pípala a pípala už jsem nevěděla co mám sundat abych nepípala. A pak máte 3 hodiny jednou měsíčně a 200km tam a 200 km zpět. Jednou návštěvu přehodili ze soboty na pondělí na 8h ráno. Musela jsem jet ve 3 ráno z domu abych to stihla. Jela jsem po tmě v zimě a v mlze po okreskách kde lišky dávají dobrou noc prostě konec světa a zastavil se tam čas. Srny na silnici a mlha hustá tak ,že nebylo vidět na krok cesta byla náročná a pak vidíte tu radost v očích ,že vás vidí a jemu to dalo sílu, ale mě to oslabilo. Byla to hrůza. Odjížděla jsem v slzách a unavená .Opravdu je to velice náročné. Viděla jsem na začátku všechny ty ženy usměvavé a jak ty svoje chlapy navštěvují a za půl roku už nepřijela ani jedna. Teda vlastně jo já ha ha ha… co bylo dobré tak za slušné chování byla návštěva potom venku a za další měsíc byla návštěva na šest hodin a potom 12 hodin a potom 24 hodin .
Co dodat na konec??
Když ti kluci vylezou ven i když pracují ve vězení tak nemají nic, rodina na ně zanevře a oni mají problém sehnat práci a bydlení. Potom se tam samozřejmě vrátí jak jinak.
Ten můj byl odsouzen byl na 2 roky a cena za dva roky cestování a balíků a ubytování ? Asi tak 70 tisíc a to nepočítám právníka. Možná i víc už přesně nevím a taky teď je zase vše dražší. Je to nápor pro rodiny, když chtějí člověka podržet, aby to snášel.
Už je to pár let co se to stalo a já? Já si toho pitomce vzala a jsme šťastní a on je úžasnej chlap a seká latinu. Věřím, že každý může dostat druhou šanci, aby dokázal ,že opravdu chce žít pořádně .
