Článek
Za svou praxi účetní jsem poznala mnoho žen, které celý život pracovaly za poměrně nízkou mzdu. Některé byly prodavačky, uklízečky, pracovnice ve výrobě nebo pomocné síly v kuchyních. Do zaměstnání chodily desítky let, odváděly sociální pojištění a často si nemohly dovolit ani delší pracovní přestávku. Přesto se při pohledu na svůj budoucí důchod nestačily divit.
Jedna žena mi kdysi řekla: „Já jsem nikdy neměla vysoký plat. Každou korunu jsem si musela vydělat. Proč mi stát při výpočtu důchodu jednoduše nespočítá všechny moje výdělky a podle nich neurčí, kolik dostanu?“ Její otázka byla naprosto pochopitelná. Jenže český důchodový systém funguje trochu jinak, než si většina lidí představuje.
Starobní důchod se skládá ze dvou částí. První je základní výměra, která je pro všechny stejná. V roce 2026 činí 4 900 korun měsíčně. Druhou částí je procentní výměra, která závisí na délce důchodového pojištění a na výdělcích, ze kterých člověk odváděl pojistné. Právě při výpočtu této druhé části se uplatňují takzvané redukční hranice.
Nejdříve se totiž zjišťuje osobní vyměřovací základ. Zjednodušeně řečeno jde o průměrný měsíční příjem za rozhodné období, které u běžných starobních důchodů zahrnuje příjmy od roku 1986 do konce roku předcházejícího přiznání důchodu. Starší výdělky se přepočítávají koeficienty, aby se přiblížily dnešní hodnotě peněz. Teprve potom se tento průměr upraví pomocí redukčních hranic.
A právě tady je důvod, proč se každá vydělaná koruna nezapočítává stejně. Pro důchody přiznávané v roce 2026 se částka osobního vyměřovacího základu do 21 546 korun započítává z 99 procent. Část nad tuto hranici až do 195 868 korun se započítává pouze z 26 procent. K příjmům nad druhou hranicí se už při výpočtu nepřihlíží.
U lidí s nízkými příjmy to znamená, že se většina jejich průměrného výdělku promítá do výpočtu téměř celá. U vyšších příjmů se naopak další vydělané peníze zohledňují jen částečně. Systém tím zmenšuje rozdíly mezi lidmi, kteří celý život vydělávali málo, a těmi, kteří měli nadprůměrné mzdy.
To ale neznamená, že by člověk s nízkým příjmem dostal vysoký důchod automaticky. Významnou roli hraje také počet získaných let důchodového pojištění. Za každý celý rok pojištění se u důchodů přiznávaných v roce 2026 započítává 1,495 procenta výpočtového základu. Čím delší dobu pojištění člověk získá, tím vyšší může být jeho procentní výměra.
Představme si ženu, která měla dlouhodobě nízkou mzdu, ale pracovala téměř čtyřicet let. Její soused měl po většinu kariéry výrazně vyšší příjmy, ale podobný počet let pojištění. Rozdíl mezi jejich výdělky mohl být značný. Rozdíl mezi důchody však nemusí být stejně velký, protože vyšší příjmy souseda se při výpočtu redukují mnohem výrazněji.
Důležité je také vědět, že některá období bez běžného výdělku nemusí člověku důchod zbytečně snížit. Existují takzvané vyloučené doby, například některá období pracovní neschopnosti, péče o dítě nebo péče o závislou osobu. Tyto doby se při výpočtu za splnění zákonných podmínek nezapočítávají do období, ze kterého se počítá průměrný příjem. Díky tomu se člověku průměr nesníží jen proto, že v určité době nemohl pracovat.
Právě na tyto situace bych upozornila každého, kdo se chystá do důchodu. Někdy totiž není problém v nízkých výdělcích, ale v chybějících údajích nebo nesprávně evidovaných dobách pojištění. Doporučuji zkontrolovat si přehled na ePortálu ČSSZ a případné nesrovnalosti řešit ještě před podáním žádosti.
Žena, o které jsem mluvila na začátku, nakonec pochopila, že důchod není jednoduchým součtem všech výplat za celý život. Systém zohledňuje délku pojištění, přepočtené výdělky i redukční hranice. A právě proto může mít člověk s nízkým platem relativně příznivější výpočet, než by čekal podle samotné výše mzdy. Přesto platí, že dlouhá léta práce za nízkou odměnu se v důchodu mohou projevit citelně.
Nejdůležitější je proto nespoléhat na odhad podle poslední výplaty nebo podle toho, kolik bral člověk před dvaceti lety. Rozhodující jsou údaje za celé rozhodné období a přesná evidence dob pojištění. Teprve z nich lze zjistit, jaký důchod může člověk skutečně očekávat.
