Článek
Když se člověk po desítkách let vrátí ze zahraničí do Česka, může mít pocit, že si na důchod musí začít všechno vyřizovat od začátku. Zvlášť pokud většinu pracovního života strávil v jiné zemi a v české evidenci má jen několik let pojištění. Jako účetní se setkávám s otázkou, zda takový člověk vůbec dostane český důchod, jestli se mu započítá práce v cizině a zda mu návrat do vlasti pomůže. Odpověď závisí především na tom, kde pracoval, jak dlouho tam byl pojištěný a zda má daná země s Českou republikou dohodu o sociálním zabezpečení.
Představme si ženu, která odešla krátce po škole do Německa. Tam se vdala, založila rodinu a několik desetiletí pracovala. Do Česka se vrátila až ve chvíli, kdy se začala blížit důchodovému věku. V Česku před odchodem odpracovala jen pár let a obává se, že na český starobní důchod nebude mít nárok. Zároveň neví, zda musí kvůli důchodu znovu prokazovat každé zaměstnání v zahraničí. Právě v takové situaci je důležité vědět, že české a zahraniční doby pojištění se za určitých podmínek mohou při posuzování nároku zohlednit společně.
V rámci Evropské unie platí pravidla, která umožňují sčítat doby důchodového pojištění získané v jednotlivých členských státech. Pokud tedy člověk pracoval například v Česku, Německu a Rakousku, mohou se mu pro posouzení nároku na důchod potřebné roky sečíst. Neznamená to ale, že mu jedna země automaticky vyplatí důchod za celý pracovní život. Každý stát posuzuje nárok podle svých právních předpisů a zpravidla vyplácí část důchodu odpovídající době pojištění získané právě v jeho systému.
To je rozdíl, který lidé často překvapí. Pokud žena získala v Česku jen několik let pojištění a potřebnou dobu splní až po přičtení let odpracovaných v Německu, může jí vzniknout nárok na takzvaný dílčí český důchod. Česká správa sociálního zabezpečení pak stanoví jeho výši podle českých pravidel a s ohledem na české doby pojištění. Německo jí může přiznat samostatný důchod za období, kdy byla pojištěná tam, pokud splní německé podmínky. Výsledkem tedy mohou být dvě nebo i více důchodových plateb z různých zemí.
Jiná situace nastane, pokud člověk získal dostatečnou dobu pojištění přímo v Česku. V takovém případě může mít nárok na český důchod i bez přihlédnutí k zahraničním rokům. Jeho český důchod se pak vypočítá podle českých předpisů z českých dob pojištění a příslušných výdělků. Zahraniční zaměstnání může současně zakládat nárok na důchod v dané cizí zemi.
A co když člověk nepracoval v Evropské unii? Ani tehdy není automaticky bez možnosti získat český důchod. Česká republika má uzavřené mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení s řadou států. Ty mohou umožňovat podobné sčítání dob pojištění. Vždy je ale potřeba ověřit, zda konkrétní země do tohoto systému spadá a jaká pravidla se na danou situaci vztahují. U států, se kterými Česko takovou smlouvu nemá, se zahraniční doba nemusí pro český nárok započítat. Člověk pak musí splnit české podmínky pouze z dob, které získal v českém důchodovém systému.
Důležité je také vědět, že samotné přestěhování do Česka nárok na český důchod nevytváří. Rozhodující není české občanství ani to, kde má člověk trvalé bydliště, ale především jeho účast na důchodovém pojištění a splnění zákonných podmínek. Pokud někdo celý život pracoval v zahraničí a v Česku nikdy nebyl pojištěný, samotný návrat mu český starobní důchod nezajistí.
Při vyřizování žádosti je dobré připravit si přehled všech zemí, ve kterých člověk pracoval, přibližná data zaměstnání a informace o tamních institucích sociálního zabezpečení. Žádost se obvykle podává v zemi bydliště, takže člověk žijící v Česku ji může řešit na příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Uvede v ní zahraniční zaměstnání a ČSSZ si potřebné informace vyžádá od zahraničních institucí. Není tedy zpravidla nutné podávat samostatnou žádost v každém státě EU. Je však třeba počítat s tím, že mezinárodní řízení může trvat déle než běžné vyřízení českého důchodu.
Za svou praxi účetní bych každému, kdo se vrací ze zahraničí před důchodem, doporučila nečekat s kontrolou až na poslední chvíli. Je dobré zjistit, ve kterých zemích byl pojištěný, zda s nimi má Česko příslušnou dohodu a jaké doklady o zaměstnání si ještě může opatřit. Návrat do Česka totiž neznamená, že člověk o roky odpracované v cizině přijde. Zároveň ale neplatí, že se mu všechny zahraniční roky automaticky promění v český důchod. Každá země odpovídá za svou část a právě včasné ověření pravidel může předejít nepříjemnému překvapení.
