Článek
Paní účetní Ivana si jednoho rána všimla zvláštní věci.
Bylo teprve půl osmé a telefon už zvonil potřetí.
První klient chtěl vědět, jestli už dorazily jeho podklady.
Druhý se ptal, kdy je termín pro podání daňového přiznání.
A třetí potřeboval nutně probrat „jen jednu drobnost“.
Ivana se podívala do kalendáře.
Ano.
Blížilo se období daní.
Účetní mají své vlastní způsoby měření času.
Někteří lidé poznají příchod jara podle rozkvetlých stromů.
Jiní podle zpěvu ptáků.
Účetní podle toho, že telefon začne žít vlastním životem.
Nejdříve nenápadně.
Jeden hovor navíc.
Dva e-maily s vykřičníkem.
Tři zprávy začínající větou:
„Promiňte, že píšu na poslední chvíli.“
Pak se tempo začne zrychlovat.
Telefon zvoní během porady.
Během oběda.
Během práce.
A někdy i během hovoru s jiným klientem.
Ivana tomu říká daňová migrace.
Stejně jako se ptáci vracejí na jaře, klienti se vracejí k účetnictví těsně před termínem.
A každý rok je scénář téměř stejný.
„Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jestli ještě máme čas.“
„Na co konkrétně?“
„Na všechno.“
Pak následuje krátká pauza.
A účetní už tuší, že klidné odpoledne právě skončilo.
Jeden z Ivaniných klientů se ozývá pravidelně každý rok.
Jedenáct měsíců o něm téměř neslyší.
Pak přijde období daní.
A telefonuje několikrát týdně.
„Jen kontroluji, že je vše v pořádku.“
Ve skutečnosti kontroluje hlavně vlastní nervy.
Další klient vždy tvrdí, že tentokrát bude připravený.
Dokonce si zapisuje termíny.
Nastavuje připomínky.
Plánuje.
Pak ale zavolá týden před podáním.
„Mám malý skluz.“
„Jak malý?“
„Asi dva měsíce.“
Ivana se pokaždé pousměje.
Protože podobné příběhy tvoří neodmyslitelnou součást její práce.
Nejzajímavější jsou ale zprávy.
S blížícím se termínem se jejich obsah mění.
V lednu klient napíše:
„Až budete mít čas, ozvěte se.“
V únoru:
„Potřeboval bych něco probrat.“
V březnu:
„Prosím zavolejte.“
A těsně před termínem:
„Jste tam???“
Počet otazníků a vykřičníků bývá spolehlivým ukazatelem míry stresu.
Jednou Ivana dostala zprávu obsahující pouze tři slova.
„Potřebuju vás okamžitě.“
Když klientovi zavolala, zjistila, že potřeboval jen potvrdit datum schůzky.
„To bylo celé?“
„Ano.“
„Tak proč ta panika?“
„Nevím. Asi už jsem nervózní.“
A právě nervozita je v tomto období nejčastějším společníkem podnikatelů.
Ne proto, že by nechtěli své povinnosti splnit.
Ale protože účetnictví většinou stojí vedle všech ostatních pracovních úkolů.
Zakázky mají přednost.
Zákazníci mají přednost.
Provoz firmy má přednost.
A pak se najednou objeví termín, který už nejde odložit.
Telefon účetní to pozná jako první.
Začne vibrovat častěji.
Displej se rozsvěcí každou chvíli.
A seznam zmeškaných hovorů roste rychleji než počet vypitých káv.
Ivana ale ví, že za každým hovorem je člověk, který potřebuje pomoct.
Proto nikdy nezačíná rozhovor výčitkami.
Raději hledá řešení.
„Dobře, podíváme se na to.“
To je věta, která klienty uklidní víc než cokoliv jiného.
Když daňová sezóna skončí, telefon se opět ztiší.
Zprávy přestanou přicházet po desáté večer.
Slovo „urgentní“ se vrátí do běžných rozměrů.
A účetní si mohou na chvíli vydechnout.
Než se ozve první klient s tradiční větou:
„Příští rok vám všechno pošlu mnohem dřív.“
Ivana se pokaždé usměje.
Protože ví, že některé věci se v podnikání mění.
A jiné zůstávají stejné.
A pokud chcete opravdu poznat, že se blíží termín daní, nemusíte otevírat kalendář.
Stačí se podívat na telefon své účetní.
Právě ten totiž bývá tím nejpřesnějším ukazatelem daňové sezóny.
