Článek
Za svou praxi účetní jsem se setkala s lidmi, kteří měli na starobní důchod nárok, ale rozhodli se ještě několik měsíců nebo let pracovat. Někteří chtěli zůstat mezi kolegy, jiní si potřebovali vytvořit finanční rezervu. A pak byli také tací, kteří si jednoduše spočítali, že když už mají práci a zdraví jim slouží, nemusí s odchodem do důchodu spěchat.
Jednou za mnou přišel muž, který už dosáhl důchodového věku a splňoval potřebnou dobu pojištění. Přesto dál pracoval na plný úvazek. Zajímalo ho, jestli má smysl odložit žádost o důchod, nebo jestli je lepší začít penzi pobírat a současně si nechat vyplácet mzdu. Vysvětlila jsem mu, že mezi těmito dvěma možnostmi je důležitý rozdíl. A může se projevit i na částce, kterou bude dostávat každý měsíc po zbytek života.
Český důchodový systém totiž umožňuje, aby člověk po dosažení důchodového věku dál pracoval a o starobní důchod zatím nepožádal. Pokud splňuje potřebné podmínky, může si díky tomu zvýšit procentní výměru budoucí penze. Za každých celých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti, během kterých nepobírá starobní důchod ani invalidní důchod třetího stupně, se procentní výměra zvyšuje o 1,5 procenta výpočtového základu.
To už není zanedbatelná změna. Pokud člověk pracuje celý další rok a splní podmínky, může získat čtyři celá devadesátidenní období. Jeho procentní výměra se tak zvýší celkem o šest procent výpočtového základu. Základní výměra důchodu se tímto způsobem nezvyšuje. Výhoda se týká pouze procentní části penze.
Představme si člověka, jehož výpočtový základ činí 20 000 korun. Za každých 90 dní práce bez pobírání důchodu mu náleží zvýšení o 300 korun měsíčně. Pokud takto odpracuje celý rok, může se jeho budoucí měsíční důchod zvýšit o 1 200 korun. Přesná částka samozřejmě závisí na individuálním výpočtovém základu a na tom, kolik celých devadesátidenních období skutečně získá.
Jenže je tu jeden důležitý háček. Po celou dobu odkladu člověk nedostává starobní důchod. Musí tedy počítat s tím, že se vzdává pravidelné měsíční penze výměnou za vyšší částku v budoucnu. Jestli se mu takové rozhodnutí vyplatí, záleží na jeho zdraví, výši očekávaného důchodu, příjmu ze zaměstnání i na tom, jak dlouho bude vyšší penzi následně pobírat.
Jiná situace nastává, pokud člověk o důchod požádá, začne ho dostávat v plné výši a současně pokračuje v zaměstnání. Také to je možné a výdělek mu výplatu řádného starobního důchodu neomezuje. Od 1. ledna 2025 se ale změnila pravidla: za další práci při současném pobírání plného starobního důchodu už nevzniká nové zvýšení penze za každých 360 odpracovaných dnů, jak tomu bylo dříve. Pracující důchodci mohou místo toho při splnění podmínek využít slevu na sociálním pojištění ve výši 6,5 procenta.
Právě tady lidé často chybují. Myslí si, že když budou pobírat důchod a zároveň dál pracovat, jejich penze se jim automaticky každý rok zvýší. To už ale pro nově odpracovanou dobu neplatí. Pokud chtějí využít zvýšení o 1,5 procenta za každých 90 dní, musí po vzniku nároku na důchod pracovat bez jeho pobírání. Rozdíl mezi oběma variantami je proto potřeba dobře zvážit ještě před podáním žádosti.
Pozor také na to, že ne každý den se do potřebných devadesáti dnů započítá. Některé doby, například neplacené volno, neomluvená absence nebo pracovní neschopnost, se nezohledňují. Rozhodující je skutečná doba výdělečné činnosti, ze které vzniká účast na důchodovém pojištění. Samotné dosažení důchodového věku tedy nestačí.
Doporučuji proto každému, kdo už má nárok na starobní důchod, ale chce ještě pokračovat v zaměstnání, aby si předem nechal porovnat obě možnosti. Jedna varianta znamená začít pobírat důchod hned a k němu mít mzdu. Druhá znamená důchod zatím nečerpat a získat za další pojištěnou práci vyšší procentní výměru. U někoho může být výhodnější první možnost, u jiného druhá.
A ještě jedna důležitá rada: důchodový věk není povinností přestat pracovat ani povinností okamžitě požádat o penzi. Je to možnost, kterou může člověk využít, když mu to vyhovuje. Někdy se vyplatí odejít hned, jindy může několik dalších měsíců práce znamenat vyšší důchod na dlouhé roky. Hlavní je nerozhodovat se pouze podle pocitu, ale podle konkrétních čísel.
