Článek
Za svou praxi účetní jsem se setkala s mnoha lidmi, kteří si myslí, že výše důchodu závisí především na tom, kolik let člověk odpracoval. Čím déle chodil do zaměstnání, tím vyšší důchod přece musí dostat. Jenže tak jednoduché to bohužel není. A právě při rozhovorech s lidmi před odchodem do důchodu často zjišťuji, jak velké překvapení pro ně může být skutečný způsob výpočtu.
Představme si dvě ženy. První strávila téměř celý život doma. Vychovala několik dětí, starala se o domácnost a manžela a do běžného zaměstnání nikdy nenastoupila. Druhá žena začala pracovat krátce po škole, desítky let chodila do zaměstnání, často na směny, a vedle toho vychovávala děti a starala se o rodinu. Když se obě začnou zajímat o svůj budoucí důchod, může nastat situace, která mnohé překvapí. Žena, která nechodila do zaměstnání, může mít vyšší důchod než ta, která celý život pracovala.
Jak je to možné? Odpověď se skrývá v takzvaných náhradních dobách pojištění. Český důchodový systém totiž nepočítá pouze roky, během kterých člověk dostával výplatu a odváděl sociální pojištění. Za určitých podmínek uznává také období, kdy člověk nepracoval, ale věnoval se činnostem, které stát považuje za společensky důležité.
Typickým příkladem je péče o dítě do čtyř let věku. Tato doba se pro účely důchodu započítává jako náhradní doba pojištění, a to v plném rozsahu. Jinými slovy, matka může být několik let doma s malým dítětem a toto období se jí přesto započítá, jako by byla důchodově pojištěná. Navíc jde o takzvanou vyloučenou dobu, takže období bez výdělku jí samo o sobě nesnižuje průměr příjmů, ze kterého se důchod vypočítává.
A právě tady může vzniknout rozdíl, který lidé často nechápou. Žena, která byla doma s dětmi, nemusí mít automaticky nulové roky v důchodové evidenci. Pokud vychovala více dětí s menšími věkovými rozestupy, může se jí započítat poměrně dlouhé období péče. To ale neznamená, že se jí automaticky uzná celý život strávený v domácnosti. Samotné vaření, uklízení, péče o manžela nebo běžné vedení domácnosti náhradní dobou pojištění nejsou.
Znamená to tedy, že žena, která nikdy nepracovala, může skutečně získat starobní důchod? Ano, ale pouze tehdy, pokud splní zákonné podmínky. Pro běžný nárok na starobní důchod je potřeba dosáhnout důchodového věku a získat potřebnou dobu pojištění. U lidí, kteří dosáhnou důchodového věku po roce 2018, jde zpravidla o 35 let pojištění včetně započitatelných náhradních dob. Pokud žena celý život pouze vedla domácnost a nemá dostatečnou dobu pojištění, samotná péče o domácnost jí nárok na důchod nezajistí.
A proč tedy může mít žena, která pracovala čtyřicet let, důchod nižší? Důležitou roli hrají její skutečné výdělky. Při výpočtu důchodu se totiž nehodnotí pouze počet let pojištění, ale také příjmy, ze kterých bylo odváděno důchodové pojištění. Pokud žena celý život pracovala za nízkou mzdu, její výpočtový základ může být poměrně nízký. Naopak péče o děti se za určitých podmínek započítává tak, aby období bez výdělku nesnižovalo průměr jejích příjmů.
Význam mají také redukční hranice. Vyšší příjmy se při výpočtu důchodu nezohledňují v plné výši, takže rozdíl mezi ženou s nízkou a vysokou mzdou se do důchodu nepromítne přímo úměrně.
Neznamená to však, že žena v domácnosti bude automaticky dostávat více než žena, která pracovala celý život. Takové srovnání závisí na konkrétním počtu započitatelných let, výdělcích, době péče o děti a dalších okolnostech.
Jako účetní bych proto každému doporučila jednu věc: nečekat až na poslední chvíli a neřídit se pouze odhadem podle toho, kolik let člověk strávil v zaměstnání. Vyplatí se zkontrolovat evidenci dob důchodového pojištění a ověřit, zda jsou v ní správně uvedeny také doby péče o děti nebo jiné náhradní doby.
Protože důchodový systém neodměňuje pouze ty, kteří celý život chodili do práce. A někdy právě to, co člověk považoval za obyčejné roky strávené doma s rodinou, může při výpočtu jeho budoucího důchodu sehrát velmi důležitou roli.
