Článek
Jeden způsob, který lidi často volí pro vypořádání se s nejistotou je vytváření určitých „jistot“, ke kterým se pak upínáme. Tím vlastně nejistotu ze své mysli vytěsníme. Nepřipouštíme si ji. Vytvoříme si svůj svět, kde máme svoje „jistoty“. Tak začala vlastně civilizace. Abychom eliminovali nejistoty počasí, začali jsme si stavět domy. Abychom se vyhnuli nejistotě, zda něco ulovíme, začali jsme chovat domácí zvířata. Abychom se vyhnuli nejistotě, zda něco v přírodě nasbíráme k jídlu, začali jsme si plodiny sami pěstovat.
Ale je to ten správný přístup? Lze se z principu zajistit ve světě, kde žádné jistoty vlastně nejsou? Jak nám tento systém „jistot“ funguje? Postavíte si dům, zabydlíte se v něm a řeknete si: „To jsem si to hezky zařídil.“ Jenže když máte dům, musíte se o něj starat a začnete se také o něj bát. Aby vás nevykradli, aby nepřišly kroupy a nerozbily střechu, aby nepřišla velká voda. Spousta lidí před staletími i dnes o svůj dům přišla. Někdo vyhořel, někomu dům strhla povodeň, někomu tornádo, jiným zemětřesení.
Být zemědělec vypadá lákavě, ale musíte se celý rok o svou úrodu starat a také se o ni bát. Vůbec to nemáte ve svých rukou. Může přijít sucho nebo naopak hodně dešťů, jarní pozdní mrazy, kroupy - a o celou úrodu můžete přijít. V minulosti i dnes v různých civilizacích byly neúrody a hladomory. V rámci globálního oteplování nemáme dnes jisté úrody ani my ve střední Evropě a při globálním suchu není jisté, zda půjde jídlo koupit a dovézt odjinud.
Někdo chce rodinu, mít někoho, kdo ho bude mít na prvním místě. Ale ani rodinu nemáme jistou. Manželství se může rozpadnout, a čím dál tím více lidí dnes postihuje neplodnost. Kdo chce nalézt v rodině jistotu, začne se časem o svou rodinu bát.
Dnes hodně také spoléháme na peníze, svoje schopnosti nebo vzdělání. Ale ani tyto věci nám stoprocentně nezaručí vlastně vůbec nic. Můžete našetřit peníze, ale přijde inflace nebo krize akcií a o své peníze přijdete. Díky kvalitní škole získáte dobře placenou náročnou práci, budete tvrdě pracovat, ale třeba z toho všeho nakonec onemocníte a o vše přijdete. Opravdu hodně málo lidí vydělá tolik, aby byli do smrti zajištěni oni i jejich děti, a ani tyto lidé nemají nic jisté. Za peníze si vše nekoupí a i je může postihnout nemoc nebo předčasné úmrtí.
K tomuto tématu je v moudré starověké knize napsáno toto: Mistr jim řekl: „I když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“ „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“
Možná řeknete - to bylo dříve, dnes jsme na tak vyspělé úrovni civilizace, že nám hlad a bída nehrozí a skoro všechny nemoci umíme vyléčit. To je ale jen iluze, které chceme věřit, ale i dnes v ČR nemá milion lidí na energie, 30 % rodin v Česku nemá peníze na to, aby vyměnily opotřebovaný nábytek za nový, 20 % domácností nemá na týdenní dovolenou a na uhrazení nečekaného výdaje pak nemá 19,7 % rodin. Řada miliardářů zemřela předčasně na nemoci nebo havárie. Ani naše vyspělá civilizace neumí zajistit život a nějaké jistoty, ani chudým a ani bohatým. A všechny civilizace, které byly pokusem lidí se zajistit, po 1000-1500 letech zkolabovaly.
Je tedy dobré spoléhat na jistoty? Lze se z principu „zajistit“ ve světě, kde žádné jistoty nejsou? Jistota by měla dát pocit klidu, ale zdá se spíš, že každá jistota se dřív nebo později stane zdrojem obav, strachů a úzkostí, protože se začneme bát, že o ni přijdeme. A čím víc jistot máme, tím je pak větší pád těch, co o ně přijdou. Při ztrátě zaměstnání, peněz nebo někoho blízkého, se nám pak může rozpadnout „celý náš svět“, a ztratíme smysl svého žití.
Pak je tu druhý přístup k životu v NEJISTOTĚ. A to je přístup DŮVĚRY. Tento přístup vystihují stará přísloví: „Nějak bylo, nějak bude“ nebo „Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří“. Tento přístup praktikují také zvířata, která neřeší co bude zítra, ale jen to, co bude dnes, žijí přítomností. Mají důvěru, že i zítra se to zase nějak zvládne, že najdou vždycky něco k snědku. Mají důvěru, že zase bude dobře, že opět vyjde slunce.
A právě zvířata, konkrétně ptáky, v tomto dává za vzor mistr ve starověké knize: „Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?“
Přístup důvěry také praktikují malé děti a proto jsou většinou tak spokojené a veselé. Zajímavé je to, že tento přístup DŮVĚRY praktikovalo lidstvo cca 2 miliony let před civilizací v době kamenné. Jako lovci a sběrači žili statisíce let lidé se stejnými mozky a schopnostmi jako my s přístupem důvěry k životu a jeho nejistotám. Tento způsob života praktikují dodnes eskymáci a domorodé indiánské kmeny.
Teprve až za „Adama a Evy“, před cca 6000 lety, si lidé řekli, že tento způsob života důvěry, kdy jsme odkázáni jen na přírodu, je špatný a zařídíme si radši svět svůj, svět „jistot“. Jen posledních 6000 let používáme tzv. civilizovaný způsob vytváření jistot, snažíme se sami zajistit. Bohužel tyto námi vytvořené „jistoty“ nám stejně vše nezaručí, dávají nám falešný pocit bezpečí a uvádí nás do řady obav a strachů, kdy jsme nakonec víc závislí a nesvobodní na tom, co máme a vlastníme, na tom, o co se bojíme, než když jsme byli „závislí“ jen na přírodě a důvěře v Život.
My dnes s Adamem a Evou jíme plody „stromu poznání (zakoušení) dobrého a zlého“, které vypadají lákavé na pohled, nabízejí „jistoty“, ale ve skutečnosti nás nezajišťují.
Naopak přístup důvěry nám je schopen nabídnout v každé situaci prostor klidu a řešení. Současný duchovní učitel Eckhart Tolle tento princip důvěry vysvětluje ve svých knihách, kde zdůrazňuje sílu přítomného okamžiku. Říká, že když dáme důvěru Životu, Život se o nás začne starat. A je to opakovaná zkušenost mnoha lidí, kteří to vyzkoušeli. To, po čem toužíte pak i dostáváte od Života jako dar. Někteří to mylně nazývají „pozitivním“ myšlením, ale nejedná se o myšlení, ale celkové nastavení, pozitivní přístup k životu, přístup k problémům a nejistotě života s důvěrou v Život.
Základním předpokladem důvěry v Život je ale to, co se nám nechce moc dělat. Je třeba přijímat od Života všechno, co nás potkává, i to nepříjemné a těžké. Je třeba přijímat i nemoci, neúspěchy a ztráty. Přijímáním všeho se projevuje naše důvěra k Životu, teprve pak důvěřujeme, že „všechno zlé, je pro něco dobré“. Život nám totiž všechny tyto věci posílá do naší cesty, aby nám pomáhal se učit a překonávat překážky. Pokud řekneme: „To je špatné, to je zlo, tohle nechci“, odmítáme to „dobré“, co nám Život jako potřebné posílá, a tím, že to nazýváme zlem, se od Života se odtrhujeme. A On pak řekne: „Ok, posílám ti to, co je pro tebe dobré a ty to odmítáš, chceš válku? Máš ji mít“. A přestane nám pomáhat, a nám se pak nic nedaří, i když se tolik snažíme. Potkávají nás neustále neúspěchy a další katastrofy. Snažíme se stále víc sami sebe zajistit, ale tím spíš se nám to nedaří.
Ale když vše to těžké přijmeme a řekneme: „Ok, nestačím na všechno sám, nechávám to Živote na Tobě“, a zůstaneme jen zvědaví na to, co druhý den přijde, vše se postupně třeba do roka pomalinku promění a Život se začne o nás starat. Tak to funguje, každý si to může sám vyzkoušet.
Vypráví se o této zkušenosti i pohádky. Mnoho rytířů, kteří se od mládí cvičili ve zbrani, měli krásné koně a meče, ale proti drakovi pohořeli. Ne však hloupý Honza, který nic neuměl, nic nevěděl, ale měl důvěru v Život, a draka přemohl. I my můžeme draky svého života přemoci jen pomocí DŮVĚRY v Život. Silným projevem důvěry Honzy je to, že se vydává do světa pěšky jen s ranečkem buchet, a ještě se o ně podělí se stařenkou. Takové lidi, co mají důvěru a pomáhají stařenkám, mravenečkům, má Život rád a pomáhá jim. Jen člověk plný důvěry, co má rád život a život v druhých podporuje, zachrání před drakem princeznu = svou budoucnost.
Ve starověké knize k tomu Mistr říká: „Pravím vám, budete-li mít víru (důvěru) jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, tak ona přejde; a nic vám nebude nemožné.“ A tato slova jsou pravdivá, horu přenést nebo postrčit není tak těžké, na to stačí dynamit a nebo zemětřesení. Ale v životě lidském jsou často složitější problémy a v podstatě neřešitelné situace. Můžete onemocnět, mít v krizi manželství, přijít o práci, často se to stane všechno najednou. Pokud máte důvěru, vše se může v dobré obrátit a „horu“ svého života můžete přenést. Život umí proměnit i neřešitelné situace.
Důvěra v Život může i uzdravovat, jak popisuje příběh ze starověké knihy - Mistr mu řekl: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ Slepý odpověděl: „Pane, ať vidím!“ Mistr mu řekl: „Jdi, tvá víra (důvěra) tě zachránila.“ A on hned prohlédl a šel za ním. I dnes mnoho lékařů celostní medicíny učí lidi uzdravení skrze přijetí a důvěru. Nejen Láska, ale i DŮVĚRA (víra) je mocná.
A tak máme dvě možnosti jak se k životu na této Zemi plném nejistot postavit. Buď můžeme zvolit cestu vytváření „jistot“, samozachraňování, spoléhání na sebe a své schopnosti, a nebo zvolíme cestu DŮVĚRY v Život a necháme se Životem zachraňovat. Není to o tom, že složíme ruce v klín, a začnou nám pečení holubi lítat do pusy, tak to určitě nefunguje. Platí zde člověče přičiň se a Pán Bůh ti pomůže. I zvířata musí vstát ráno z pelechu a jít šmejdit a hledat, teprve pak jim Život pošle něco do cesty a ona se nají. Je třeba se snažit něco dělat a hledat, ale s vědomím DŮVĚRY, že to, co najdeme už nezáleží na nás, ale na Životě.
Není třeba se bát, nežijeme ve vzduchoprázdnu, vždy se kolem nás něco děje. I kdybychom o vše přišli, nic neměli, vždycky se to i ze dne na den může změnit. A zase bude dobře. Vždy se může najít někdo, kdo nám pomůže a něco nabídne. Někdy stačí jen pomocná ruka, nějaký druh podpory.
Když máme důvěru a život v druhých podporujeme, Život nám posílá lidi a situace, které nám pomáhají pohnout horami našich životů. Tak jako v pohádkách hloupým Honzům přispěchají na pomoc kouzelní dědečkové nebo zvířátka. Pohádky jsou totiž o skutečném životě, jde jen o to, umět je číst.
V životě plném nejistot máme dvě cesty. Cestu námi vybudovaných „jistot“ a nebo cestu důvěry. Ve starověké knize je k tomu toto podobenství: Rozvážný muž, postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Druhý, bláznivý, muž postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“
Co myslíte, která cesta je podobná domu na skále? Cesta DŮVĚRY a nebo cesta „JISTOT“?
Zdroje:
Eckhart Tolle „Moc přítomného okamžiku“
Eckhart Tolle „Ticho promlouvá“
Eckhart Tolle „Nová země“
Obrázek zdroj AI
