Článek
Tento text představuje duchovní zamyšlení nad hlubším smyslem Vánoc a lidské existence skrze osobní svědectví bývalého ateisty. Hlavní částí je příběh profesora Howarda Storma, který během své klinické smrti prožil drastický přerod z racionálního skeptika v hluboce věřícího člověka. Autor popisuje jeho cestu od temnoty a beznaděje až po setkání s milujícím světlem, které identifikuje jako Ježíše Krista. Zdroj zpochybňuje čistě materiální pohled na svět a nabízí čtenáři možnost vnímat život jako dar směřující k věčnosti. Celé poselství slouží jako výzva k otevřenosti vůči nadpřirozené realitě a k navázání osobního vztahu s Bohem bez ohledu na náboženské formality.
Vánoce, dárky, rodina – to vše je krásné. Ale upřímně, stačí to? Všichni víme, že „Ježíšek“ je milá tradice, ale životní otázky nezodpoví. Honíme se za úspěchem, zajištěním, zážitky. Ale co potom? Všechno, co zde vybudujeme, jednou zanecháme. Co když konec není tečkou, ale dvojtečkou? Tento text není o náboženství nebo chození do kostela. Je o možnosti, že existuje něco víc než jen hmota. Je o nabídce skutečného, věčného života, který není za odměnu, ale jako dar. Zveme vás k zamyšlení nad příběhem člověka, který si myslel, že má ve všem jasno – dokud se neocitl na druhé straně.
Z univerzitní katedry do pekla a zpět: Příběh bývalého ateisty.
Ahoj, jmenuji se Howard Storm. Před svým zážitkem blízké smrti jsem byl přesvědčený ateista a univerzitní profesor. Můj svět byl racionální, hmatatelný a upřímně, dost sebestředný. Věřil jsem jen tomu, co jsem viděl a změřil.
Pak přišel zlom. V 11 hodin dopoledne jsem se zhroutil v agónii. Praskl mi dvanácterník. Ta bolest byla nepopsatelná, a pak… ticho. Probudil jsem se v nemocnici, ale něco bylo špatně. Cítil jsem se skvěle, živěji než kdy dřív. Ale když jsem se podíval dolů, viděl jsem své vlastní tělo ležet na posteli. Stál jsem vedle něj. Najednou jsem slyšel hlasy z chodby: „Howarde, pojď, musíme jít.“ Vyšel jsem ven a následoval je na dlouhou cestu.
S každým krokem se kolem nás stmívalo víc a víc, až jsme byli v naprosté temnotě. Mí „průvodci“ se změnili. Z profesionálů se stala monstra. Začali mě brutálně napadat. Cítil jsem bolest, strach a naprostou beznaděj. Ležel jsem tam, zničený, v temnotě, bez východiska. V tu chvíli se moje racionální jistoty rozpadly.
Pak jsem uslyšel jiný hlas, tichý, ale jasný: „Modli se k Bohu.“ Moje první myšlenka byla: „To je směšné, já v Boha nevěřím.“ Ale hlas naléhal. V zoufalství jsem vykřikl do prázdna: „Ježíši, jestli jsi skutečný… nevím, jestli Ti na mně záleží… ale prosím, zachraň mě!“
V tu chvíli se v té temnotě objevila malá hvězda. Rostla a blížila se neuvěřitelnou rychlostí, až přede mnou stálo Světlo. Bylo to jasnější než tisíc sluncí, ale neoslepovalo. Bylo to čisté, přijímající, milující Světlo. Z něj se vynořily ruce, objaly mě a v tom doteku všechna bolest a hrůza zmizely.
To Světlo mě drželo a já věděl, že jsem v přítomnosti bezpodmínečné lásky. Cítil jsem se nehodný, špinavý svým sobectvím. Řekl jsem Mu, že dělá chybu. Odpověděl: „Nedělám chyby. Tady jsi doma.“ Ukázali mi můj život – ne aby mě soudili, ale abych viděl, jak mé činy působily bolest druhým. Trpělivě odpověděl na všechny mé skeptické otázky. Byl to rozhovor s čistou Inteligencí a Láskou.
Nakonec mi řekl, že se musím vrátit. Nechtěl jsem, ale poslechl jsem. Probudil jsem se zpět ve svém těle, plný bolesti, ale s vědomím, které všechno změnilo. Dostal jsem druhou šanci. Můj život ateisty skončil. Začal jsem znovu, tentokrát s jistotou, že Ježíš Kristus není jen historická postava. Ježíš je živá realita – plně Bůh a plně člověk, který se zajímá o každého z nás. Všichni jednou uvidíme Pána Ježíše.
Originalní rozhovor: https://www.youtube.com/watch?v=Vm647n1360A
Co když je to pravda? Ježíš není mýtus, ale realita.
Možná si právě teď říkáte: „To je zajímavý příběh, ale asi to byla jen chemická reakce umírajícího mozku.“ A jako racionální lidé máte na takovou pochybnost plné právo. Ale je tu jeden háček. Halucinace obvykle nemění sobecké, arogantní kariéristy v lidi, kteří zasvětí zbytek života pomoci druhým. U Howarda Storma se nezměnila jen jeho mozková chemie, ale celý jeho charakter.
Věda nám dává úžasné odpovědi na otázku „jak“ svět funguje, ale často mlčí, když se ptáme „proč“ tu jsme a co bude potom. Co když ten pocit, že „musí existovat něco víc“, není jen evoluční chyba, ale jakýsi vnitřní kompas? Ježíš nepožaduje, abyste při vstupu do víry nechali mozek za dveřmi. Křesťanství není o slepém následování rituálů, ale o ověření reality. Pokud je Bůh skutečný, nebude se bát vašich otázek, vašeho skepticismu ani vaší logiky.
Nemusíte se hned stát „věřícími“. Nemusíte měnit svůj životní styl ze dne na den. Jediné, co je potřeba, je intelektuální poctivost připustit možnost, že náš materiální pohled na svět nemusí být kompletní. Pokud existuje Bůh, který je osobní, pak je možné s ním navázat kontakt.
Vyzýváme vás k experimentu. Zkuste oslovit tu „možnost“. Nemusíte používat náboženská slova, stačí upřímnost. Zkuste to třeba takto:
„Bože, upřímně nevím, jestli existuješ. Můj rozum mi říká, že ne, ale něco uvnitř mě hledá odpovědi. Pokud jsi skutečný, pokud jsi víc než jen lidská představa, dej se mi poznat. Nejsem si jistý, ale jsem ochotný Ti naslouchat, pokud jsi tam. Ukaž mi pravdu. Amen.“
