Článek
Ano, hodně se o ní v posledních hodinách a dnech diskutuje. Zaznívají názory a argumenty, proč by peníze od státu brát měla. Jistě na nich něco je. Třeba že reprezentuje stát a zdá se logické, že by za svou práci a službu a za čas měla něco dostat.
Máme sice tzv. čestné pozice, ale zároveň víme, v jakém žijeme světě a jaká v něm platí pravidla. Něco si tu lid před lety vyzvonil a vybojoval, a tak by se měl s průvodními jevy a s jejich dopady smiřovat a vyrovnávat. Kupříkladu máme k dispozici známou a platnou životní tezi - zadarmo ani kuře nehrabe. Těžko ji lze zpochybňovat. Každý se může zamyslet, jak ji u sebe pojímá. Třeba rád pomůže sousedovi, ale asi uvnitř sebe očekává, že se mu dostane vyhovění a kladné odplaty, až on bude potřebovat. Nové poměry se nazývají kapitalistické. Je nutno / možná? / je brát tak, jak jsou. Přívlastky nemusím doplňovat. Není proto překvapením, že poměrně vysoké procento občanů není spokojeno a teskní po minulém zřízení. Úvahy o souvislostech a důvodech by zabraly na další zamyšlení.
O hodně větší je skupina, která s tzv. apanáží, která ji ve skutečnosti není, nesouhlasí. A její příslušníci a příslušnice rovněž předkládají sadu odůvodnění, proč by první dáma, pokud vůbec jde o správný název, příjem brát neměla. Mezi citovanými je například, že žádná její předchůdkyně příjem neměla. Určitě lze souhlasit. Jenže v duchu dané logiky bychom nikdy nepostavili ani jeden metr dálnice. Příčina je jasná - dosud tady nebyla!
Krátce bych se zastavil u kritizované výsluhy. Ano, je dost velká a není divu, že leckoho pálí a hned mu žlučí. Avšak s vysokou pravděpodobností se postupovalo podle zákona, který máme mimochodem stejný jako v jiných zemích, jejichž armády jsou členy NATO. Podobně se děje v jiných. Každý měl možnost se stát vojákem, snášet o hodně vyšší zátěž, než jaká se nacházela v jiných povoláních. Proč tam nenastoupil? Nechtěl během zimních mrazů a letních veder jezdit na několikadenní a jindy na několikatýdenní vojenská cvičení? Často být bez rodiny a pracovat do noci a o sobotách, nedělích a během svátků? Bez nároku na volno? Od vojáků lze zaslechnout boční informace, že kdyby si svůj plat přepočetli na hodiny, brali by asi tolik jako uklízečka. V nesrovnatelně obtížných podmínkách. Možná tak z jistého úhlu pohledu šlo o oběť, vpravdě o službu vlasti. Dnes kapitalistické, dříve jiné. Co když příčinou kritiky výsluhy řešené paní P. je závist? Nebo strach si přiznat, že nejsem či nebyl jsem dost odvážný, abych se do armády přihlásil? Nebo dost dobrý, abych vyhověl všem požadavkům / mimochodem nijak nízkým! / a vytrval! Nemluvě o nasazení život za svou zemi! O obětech se přece ví!
Pochopitelně můžeme souhlasit s názorem, že manžel prezident bere dost, aby ji aspoň dostatečně zásoboval. Jenže tu máme nějaký princip. Zkusme porovnávat nicnedělání politiků v dozorčích radách a podobných institucích, za které berou dost vysoký příjem, s takřka každodenní prací a úsilí první dámy ve prospěch naší země. A co poslanci beroucí vyšší peníze, aniž bychom o jejich užitku něco věděli? Nebo o nich za čtyři roky „práce“ něco zaslechli!
Co říci na závěr. Příjem první dámy není zásadním zásahem do státního rozpočtu. Peníze chybně tečou na jiných místech. Vzrušení časem pomine a její příjem, pokud bude odsouhlasen a od ledna nebo od kdy naběhne, přestane lidi zajímat. Byť ne třeba všechny. Stane se všedním prvkem našich životů. Jako mnoho dalších elementů a procesů v předchozích časech. A ještě poslední poznámka - kdo by s ní chtěl měnit? Myslím nejen přijmout „její“ desetitisíce…
