Článek
Ač jsme se snažili postupovat promyšleně a v klidu, stejně se často vyskytnou nějaké zádrhele, které nám období přípravy a samotný přesun na místo volna zkomplikují. Jak ukazují zkušenosti mnoha lidí, trampoty ještě nekončí.
Zátěži se mnohdy nevyhneme a problémy nemusejí končit ani přímo v místě odpočinku. Vadí špatné počasí, množství, skladba a kvalita jídla, nevyhovují nám časy stravování, stěžujeme si na kvalitu vody, myslím v jezeře. Leckdy se objeví potíže kolem ubytování, jehož úroveň a umístění je v rozporu s objednávkou nebo s osobní představou. Nezapomeňme na fakt, že část dovolujících se osob postihne krádež a s nimi spjaté jednání na úřadech a ztráta času. Samozřejmě s příslušnými pocity jako obavy, zloba, napětí, strach a také ostuda.
Leckdo pocítí aktuální nedostatek peněz a pro řadu osob jistě není jednoduché prožívat rozpor, co by člověk mohl, ale nemá na to, a s ním spjaté pocity zklamání a rozčarování. Měl sem vůbec jezdit? Někteří litují… Vše zmíněné se nám vedle nutného přivyknutí místním podmínkám zdá sice nepříjemné, ale vcelku normální, dokud nás nepostihne něco velmi překvapivého - po celoročním shonu a těšení se na sebe zjišťujeme, že si vzájemně lezeme na nervy. Jak velké překvapení. Leckdo se cítí zaskočen a ptá se - „jak to je možné?“.
Jak by mohla znít odpověď? Trávíme spolu moc času, což nás činí nervózními, napjatými a přestane se nám někdo a něco líbit. A právě zde vězí zakopaný pes. Kvůli práci a každodennímu shonu zakončenému společným mlčením před televizní obrazovkou či skloněni nad mobilní telefony jsme se odnaučili komunikovat. Prostě přítěž, jíž jsme se v obecné rovině po předchozích měsících a po dovolenkovém přesunu chtěli zbavit a místo níž jsme očekávali regeneraci. I odborníci na lidské procesy potvrdí, že dovolená je v jistém smyslu zátěží, především když na sebe kvůli předchozímu odloučení v důsledku dojíždění nebo častých služebních cest nejsou rodinní příslušníci dostatečně přivyklí, neznají všechny svoje postoje, názory, zvyky, manýry, potíže, nálady a rozmary nebo je znají, ale nyní jsou jim blíže, působí častěji a silněji anebo se s nimi nepočítá a nechceme je. Tento problém se ještě zvýrazňuje, mají-li na sebe během běžného týdne čas jen několik minut, protože převažuje plánování důležitých akcí a řešení organizačních otázek a na „bližší lidské věci“ nějak není kdy.
Na závěr snad už jen zbývá dodat, že podobně jako na jiné úkoly bychom se i na trávení společné dovolené měli zodpovědně připravit, nechceme-li dopadnout jako pověstní sedláci u Chlumce. Cílem uvedených řádků rozhodně nebylo dovolenou zošklivit, ale jen upozornit, že vždy se nemusí stát tím, čím si ji vysníme a že se nejedná o zcela bezstarostnou záležitost. Ideálním časem se především nestane sama o sobě. Výše předložené řádky / tak trochu pověstné malování čerta na zeď / chápejme spíše jako varování a užitečnou pobídku k prevenci. Také od ohně očekáváme, že se ohřejeme a že s jeho pomocí uvaříme oběd, i když o něm víme, že dokáže hravě spálit celé obydlí.
