Článek
Narazil jsem na ni před několika dny. Jenom upřesním, že jsem se jí sám nezúčastnil, pouze jsem zachytil informaci o jejím konání, podle mě zajímavou natolik, že by se mohla a měla stát dostupnou také pro někoho dalšího. Zejména pro matky a otce mladších náctiletých dětí. Mnozí již zapomněli na svoje tehdejší nápady, činy, pocity, procesy a jejich dopady. Přesnější by možná bylo napsat, že je mají v hlavách uloženy, ale z pochopitelných důvodů se jimi nechtějí probírat. Rozhodně nikoli před vlastními dětmi!
Dovolím si přeskočit přípravné období a vskočit rovnou na akci. Kdybychom se na chvíli pozastavili nad obrazy kalby, co bychom na nich viděli? Tak třeba jak mladíci a slečny v docela pravidelných intervalech s obtížemi při chůzi míří na WC, aby do něj doslova chrstali svoje zbytky z jídla, které nějaký čas předtím požili. Ne každý ulevující aktivitu zvládne vstoje, a tak vidíme klečící jedince nad záchodovou mísou. Šťastnější a šikovnější se trefují na první pokus. Neúspěšní nemají sílu a někteří ani myšlenku na úklid. Občas jejich mladým tělem otřese drobné tsunami, jehož síla vyvěrá odkudsi zevnitř. Že by si chtěli opakovat školní látku ze zeměpisu? Spíše nikoli.
Další se snaží o něčem a směrem k někomu mluvit, třeba se ukázat jako vtipní a zábavní, ale artikulace jim opravdu nejde. Jejich řeč je jednak málo srozumitelná, až by se dalo psát o blábolení. Jednak se ukazuje jako jev s nízkou slyšitelností. Leckoho pálí hrdlo po požití ostřejšího alkoholu a příjemně není v puse ani po vypláchnutí úst, aby se zbavili otravné kyselosti.
Přehlídku nereprezentativních projevů doplním o mátožné pohyby, podlité oči, zvratky na koberci a o pár vcelku bezmocně ležících postav na zemi. Riziko zakopnutí a zranění je dost velké. Také s ohledem na nedostatek jasného světla. Jeden ze střízlivějších se snaží pozůstatky z žaludků náctiletých, kteří nestihli včas dojít do destinace vyprazdňování, uklízet, leč sám sebou nevládne dokonale a spíše stav zhoršuje, než aby ho vylepšil. V ideálním případě smazal stopy. Přesto ho je slyšet, jak se snaží zjistit, kdo potíž způsobil. Pochopitelně se nikdo nepřizná a pokud by dobře viděl, tak mu odpovědí je zavrtění hlavou. Já nic, já jsem přece OK, ne?
Čas trhne oponou a je záhodno opustit místo kalby. Než bude průšvih ještě větší. Odcházející či přesněji ploužící se postavy na sebe berou oděvy, přičemž ne každý odchází, v čem přišel. Což nyní není prioritou. Především se dostat odtud. Raději po svých. Přesto mají dost duchapřítomnosti, aby do sebe vpravili pár prvků, od kterých si slibují pomoc a normalizaci svého osobního stavu. Hodí se kupříkladu celaskon, žvýkačka, ústní sprej a jim podobné prostředky. Kdyby venku ležel sníh, stal by se docela vhodnou proprietou. Otřít si s ním čelo, obličej a krk by snad přece jen sebralo pár procent z promile opilosti.
Navzdory osobním těžkostem v tělesné a duševní rovině se názorově sjednocují a ubezpečují, že šlo o bezva kalbu. Skutečně? Prozatím se svorně plácají po ramenou a zdvihají palce vzhůru. Někdo polovykřikne - „jak jsme ty flašky vytrestali, co?“. Jiný dodá - „ani jedna se neubránila, cheche“ a třetí navrhne - „tak si zas někdy brzo zakalíme, ne?“. Odpovědi zní souhlasně, byť nikomu není dobře. Příjemně už vůbec ne. Že by si zvykali na vstup do světa dospělých? Tam bude rachot! To bude jízda! Pokud se chci stát velkým, musím přece něco vydržet! Vždyť sami dospělí říkali mnohokrát, jak se člověk musí učit. Všechno se poddá a zvládne!
