Článek
Úplně a zásadně jiný se na počátku nemusí jevit. Již dříve jsem zmínil, že kniha někdy poslouží jako podklad pro určité předměty. Sám jsem tak vícekrát učinil. Od jiných jedinců vím, že ji používají jako těžítko. Zejména když se na jaře a v létě hodně a silně větrá. Ke stejnému účelu se hodí v pergole, aby nám neuletěly listiny, jež jsme si chtěli prohlédnout. Zatěžovat je polínkem nebo kladívkem nevypadá moc dobře, že? Ještě by se dalo daným směrem chvíli pokračovat. Třeba jak s ní zlikvidujeme obtěžující vosu.
V souvislosti s psaním o knihách bych vzpomenul ještě jednu starší paní a její podle někoho poněkud podivný zvyk. Že ráda hodně čte, jistě není podivné. Poněvadž je řadu let již v důchodu a nemusí ráno vstávat do zaměstnání, klidně může číst dlouho do noci. Její záliba má ovšem háček. Nemá k dispozici tolik finančních prostředků, aby si mohla dovolit zakoupit alespoň větší část knih, které se jí líbí, po kterých touží a jež jí doporučily kamarádky. Člověk nemusí dlouho přemýšlet, aby jí poradil, že má zajít do příslušné knihovny, registrovat se a půjčit si něco z bohaté nabídky. Nebo snad ženy, s nimiž občas hovoří, knihy nevlastní? Věc se zdá jasná, nicméně s pověstným háčkem se ještě nekončí.
Zmíněná paní odmítá číst použité knihy. Leckomu by se její stanovisko mohlo zdát nezvyklé. Myslím, že můžeme souhlasit. Sám jsem s ní mluvil a vzhledem k otevřenosti našeho vztahu se mi svěřila, v čem se nalézá podstata. Naznačím ji jen částečně, abych jí nezpůsobil potíže. Trochu ji omezuje představa, že knihu četl nemocný člověk. Má strach z možných následků. Co kdyby na stránkách zůstalo pár bacilů, které vypouštěl při kýchaní a smrkání? Mohly by se na papír jistě uchytit také ze vzduchu, který kolem jedince s chorobou jistě není v pořádku. Třeba vůbec nevětral. Nejsem odborník na mikrobiologické a medicínské procesy. Pouze bych spekuloval, že kniha není vhodným prostředím pro aktivní život bacilů. Co jestli byl nemocen ještě závažněji?
Než jsem se stačil hlouběji zamyslet, paní pokračovala další kapitolkou, která ji od cizích knih odrazuje. Kdo ví, v jaké domácnosti se vyskytovala. Jak může vědět, že na ni neslintal nějaký olezlý pes? Nebo ji pomočila nevychovaná kočka? Nezapomíná ani na činy lidí. Naskakuje jí husí kůže, když má v hlavě obraz, jak ji někdo čte na záchodě. Nebo ji sice nechá v obýváku, ale je natolik vtažen do děje, že si horní končetiny po užití WC ani neopláchne. No - něco na jejích obavách je. Nebo se snad plaší a strachuje zbytečně? Ještě doplním poslední připomínku z její strany. Prý sama zná řadu lidí, kteří u čtení pojídají stravu. Tady musím souhlasit, pár zamaštěných stránek jsem v knihách již spatřil. Současně chápu, že část lidí tak hodlá ušetřit svůj čas. Případně spojit dvě příjemné věci dohromady. Avšak pozor - příjemné jak pro koho! či aspoň přijatelné.
A ještě malé závěrečné zamyšlení. Reklama a propagace nejsou zcela dokonalé a každý nesleduje a ani nemá čas a možnost vidět a slyšet všechny nabídky, a proto se stane, že konkrétní knihy nenajdou pokaždé cestu ke správným konkrétním milovníkům. Na druhé straně ne každá kniha splní svůj cíl a ne vždy nás dostatečně zaujme. Pak ji odložíme a sedá na ni prach. Zlobíme se, že jsme si ji koupili, ale zároveň ji litujeme vyhodit. Podle čeho je vlastně vybíráme? Máme řadu kritérií nebo znaků, jimiž nás zaujmou. Jistě sem patří celkový vzhled, nápaditost obálky, použité barvy a jejich kombinace, přitažlivost a originalita názvu, jméno a pověst autora, tloušťka, oblast, žánr a nepochybně i cena. Ne vždy mají čtenáři jen pohled, zda je stránka za jednu korunu českou. Jde o příznivý poměr?
