Článek
Někoho či něco ctít je jistě záslužné a leckdy také potřebné a hodné následování. Ne však životně nutné. Myslím, že bychom se tu měli pořádně/ji porozhlédnout. A následně se poučit. Při využití nemalých potencí metody kritického myšlení nalezneme řadu zajímavých pohledů. Alespoň s částí z nich můžeme souhlasit, některých použít prakticky.
Asi nejlepší bude podívat se alespoň krátce do praxe. Nabízí poměrně širokou paletu rozličných událostí. Je dobré umět si od nich udržet odstup, aby nám nepřerostly přes hlavu a my jsme se jimi nenechali manipulovat. Žel ne vždy se nám podaří odhalit účel jednání jiných osob. Měli bychom se spoléhat na slušnou sumu vlastních poznatků a zkušeností a zároveň nezapomínat na svoje cítění, ale nepřeceňujme ho. Možná bychom měli ctít někoho, kdo svoje vnitřní procesy relativně dobře zvládá. Sami víme, jaké s nimi občas míváme potíže. Nemusíme ho hned uctívat, avšak…
O cti hovoří mnozí lidé a přirozeně se o ní a o jejím uplatňování píše v řadě knih. Měli bychom ovšem projevovat opatrnost. Mj. sem patří pečlivěji než dosud vážit slova. Nepochybně není jedno, co, kdy a před kým řekneme. A jakým tónem. Člověk je tvor, který informace přijímá, nezřídka nikoli úplně a přesně, navíc s nimi dále pracuje různým způsobem, často se zištnými úmysly. Je otázkou do diskuse, kolik cti se zde objeví. Třeba se děje v duchu - „je mou ctí mluvit co nejpřesněji“ apod. Aby nebylo komplikací málo, doplním pojem svoboda. Máme ji, pokud budeme dodržovat vzpomenuté doporučení k vážení slov? Nebo by se spíše mohlo a mělo jednat o „říkání si, co, kdy a jak a komu chci“? Pozor - mysleme, že jsme si jako společnost svého času odsouhlasili uplatňování zásad slušného chování. Snad aspoň většinově. Mají řadu výhod. Mělo by být naší ctí, abychom je naplňovali a žili řádný život.
Budu pokračovat konkrétním příkladem. Jestliže se starší muž zeptá mladé ženy, zda by s ním mohla absolvovat běžecký trénink, je pro něj ctí, že bude souhlasit? Nebo je ctí pro ni, že jí byla vyslovena nabídka? Pohled zřejmě nemůže být a ani nebude jednoznačný. Výše vzpomenuté principy zřejmě nebudou platit doslova. Vedle samotného věku tady máme hledisko výkonnosti. Povětšinou bude poctěn společným během slabší jedinec, že? A jak sem zapadnou prvky jako přednost pohlaví, zdravotní stav, pověst v místě, náročnost tratě, zaujatá pracovní pozice, pověst, zvolený čas případného souběžného konání ad.? A také má vliv, co se aktuálně děje v naší hlavě. Chceme být zrovna sami? Jenže s někým běžet může být výzva, která něco změní. Víme přece, že leccos se dříve nebo později převrátí v lepší podobu, než jsme původně čekali. Také platí, že sem může být vřazena lichotka a/nebo uznání. Nejde o synonyma, jak se leckdo domnívá. Bude užitečné se u nich příště zastavit.
Jiným dílkem úvah je setkání politika s občany. Měli by si oni vážit, že je výše postavená osoba poctila svou pozorností a věnuje jim čas? Nebo je správný opačný náhled a politik by si měl vážit, že jeho mítink vůbec někdo navštíví? Odpověď bez závad zřejmě neexistuje. S nejvyšší pravděpodobností najdeme argumenty pro tvrzení na obou stranách. Politik řeší moc problémů a tone v mnoha starostech, aby se občan měl co nejlépe. Opravdu? Na druhé straně kupříkladu platí, že lidé nemají na politiky pozitivní náhled, a právě proto by jim oni nahoře měli být vděčni, že tam přijdou ve svém volném čase. Mezitím přece mohli dělat něco užitečnějšího než poslouchat obecné fráze a případné konkrétní sliby, které patrně nikdy nebudou splněny. Přesně tak se stává ve všech případech předchozích vlád a garnitur. Netvrdím, že nebylo splněno vůbec nic. Tak silné prohlášení nemůže být vydáno. Zde bych odkázal na příslušnou skupinu specialistů, zejména mám na mysli experty na statistiky a analýzy. A ještě dotaz - kolik cti politici u nás mají? Zaslouží si nějakou?
A ještě závěrečná poznámka - pro jistou ženu bude ctí se setkat se známým hercem. Pokud půjde o zahraničního a velmi hezce vypadajícího, tím by mohla být spokojenější a cítit se o hodný kus „výše“.
