Článek
Nadpis vypadá, že by mohlo jít o něco negativního. A skutečně. Vedle kladných aktivit jako procházky a pomoc rodičům při úklidu zahrady a zahrádky se najde několik nepříkladných akcí, které u dětí moc rádi nevidíme.
Pro strach uděláno bude před dětmi mít pravděpodobně i sama příroda. Která z pracně vykvetlých květin může mít před nimi jistotu? Zejména když pomyslíme, jak jsou děti / většinou málo a slabě / vyzbrojeny po stránce znalosti hranic a pravidel a především jejich respektování. Většinou jen opakují, co viděli u svých rodičů a starších sourozenců. Leckdy nic reprezentativního, spíše nedostatek respektu a ohleduplnosti. Proto narážíme na otrhané a poházené květy, servané a podupané zelené lístečky, olámané mladé větvičky, zřetelné stopy nacházíme i na místech, kam je vstup viditelnou cedulkou zakázán. O podílu dětí na venčení pejsků na nevhodných místech ani nemluvě. Přitom by stačilo více přemýšlet, rozvíjet empatii a mít před očima kladný příklad. Avšak kdo by na uvedené prvky v dnešním chvatu pomýšlel? Pak se stane, jak sám autor viděl na městském sídlišti, že část dětí soutěží, kdo natrhá více lístků a v horším případě, kdo zničí za co nejkratší čas co nejvíce nově vyrostlých květin. Kde jsou rodiče? Co dělají v onu dobu? A představte si, že existují i takoví zákonní zástupci, kteří své ratolesti dokonce pochválí. No jistě, vždyť jim dali na hodinu pokoj a oni od nich měli klid.
Části dětí se jaro snad ani netýká. Nevěříte? Jedná se o skupinu, která moc ven nechodí a volí pobyt ponejvíce doma. Když už musejí někam vyrazit, jde o docházku do školy, možná ještě na trénink. Jít ven je prostě nepřitahuje. Uzavírají se z různých důvodů doma. Pro jednoho není venku celkově bezpečno, a navíc je v daném směru průběžně utvrzován poněkud úzkostnými rodiči. Druhý se obává určitých aktivit spolužáků a dalších dětí. Třeba by se mu smály kvůli tvaru jeho uší, způsobu chůze, barvě vlasů či tvaru brýlí atd. Důvod se vždy najde. A my navíc něco víme o tzv. dětské krutosti. Možná oni poškozující opět opakují, co již dříve zaznamenali u svých rodičů a starších sourozenců. A třetí prostě nemá kamarády. Než aby si smutnou realitu připomínal, bude pro něj mnohem bezpečnější hrát elektronické hry. U nich je výběr takřka nekonečný a zábava zaručena.
A ještě máme jeden jarní poznatek - dá se poměrně snadno zjistit, že klesá chuť mnoha žáků a žákyň do učení. Venku tak svítí, kdo by se mořil ve třídě? Jenže při podrobnějším zkoumání zjistíme, že jim jde spíše o vyhnutí se vyučování. Mnohem přitažlivější je pro ně varianta být sice venku, ale nejlépe sedět a zírat na displej chytrého telefonu a/nebo tabletu. Co by se starali o pohyb, kladné změny v přírodě a o další jevy? Jsou jim lhostejné. Důležitější je přece někoho virtuálně pronásledovat a chytit a dostat se do dalšího kola. Body naskakují. Později také prestiž mezi vrstevníky.
Není však vyloučeno, že kromě elektronických honiček dojde i ke skutečné, která je leckdy doprovázena nevybíravými slovními doprovody a skončí tělesným napadením. Je otázka, jak by se k celé věci měla postavit škola. Má uvedené aktivity omezovat? Nemá do nich vstupovat a má vše ponechat na rodičích, kteří v duchu zákona nesou hlavní odpovědnost? Tady mj. záleží, zda se tak děje na půdě školy. Měsíc březen a duben je z jistého úhlu pohledu prověrkou. Kam bude letošní zvýšená aktivita nasměrována? A objeví se vůbec?
