Článek
Jistě jde o zcela přirozenou otázku, na kterou má každý právo. Moderně vyjádřeno - je plně legitimní. Jako psycholog bych tu viděl několik možných pohledů, které současně nabízím k zamyšlení a třeba k prodiskutování. Někdo by je mohl vnímat též jako součást dobrodružství sebepoznávání a sebeobjevování.
Když se mám hned a neprodleně vrátit k otázce z nadpisu, je možných několik přímých odpovědí. Nemusí se stát vůbec nic. Život bude pokračovat v původní variantě, tj. jedinec nezačne a nebude běhat, posilovat, učit se cizímu jazyku, neobjeví se více pomáhání manželce, ani dětem nebude věnovat delší čas, nadále bude sahat po cigaretách. Nedá se říci, že by šlo o jednoznačně záporné dopady. Považte sami - leckterá manželka bude raději, když manžel nepůjde běhat a místo sportování poseká trávník nebo konečně zavěsí poličku. Někdy budou i děti raději, zejména pokud již vstoupily do věku dospívání. Proč by se o ně měli rodiče více zajímat? Jenom jim naruší kruhy a plány, něco vyčmuchají a na ně budou poté dopadat podezíravé pohledy, zaměřeny „nevhodné“ dotazy a snese se kritika. Na uvedené procesy není vůbec nikdo zvědav. Jen berou čas a stoupá napětí na všech stranách. Dopady vystupují jako samostatná kapitola.
Ale také se může stát docela dost. Zkusme si představit, jak navzdory zámyslům, plánům a závazkům nakonec není nikdo spokojen. Osobě dále roste břicho, vadnou svaly a snižuje se kvalita zdravotního stavu. Schopnost nakládat s cizím jazykem neroste, možná spíše klesá, ač se šéf mračí a při jednání s cizokrajnými kolegy nadále defilují nepříjemné a trapné chvilky. Děti si nadále doma připadají tak trochu zbytečné, nikdo na ně nemyslí, nevěnuje jim čas a především se je nesnaží ani pochopit a podpořit. A když se manželce podaří sejít s přítelkyní a probírají postoje a zásluhy svých manželů, jistě nemá cenu se rozepisovat, jaká padají slova a jaká jsou doprovodná gesta a obličeje. Možná pak lze říci, že se nezkvalitní mezilidské vztahy. Proces vypadá, že zůstal ve starých kolejích. Jenže on v nich tak úplně není. Ony mezilidské vztahy stejně jako běžné věci a prostředky potřebují údržbu. Jestliže se jí nedostává, opotřebovávají se, chřadnou a jakostně klesají. Stejně rozporně probíhá děj ve fitku. Část se těší pohledem na postupný úbytek nadšenců /i těch zasvěcených a „načtených“/, část lituje, že mizí objekty jejich informační a metodické péče a že třeba odcházejí i jejich obdivovatelé a především obdivovatelky. Předvádění skončilo. Komu z cvičenců by nebyl příjemný obdivný pohled ženy, a dokonce /mladé/ slečny? Záře v jejích očích a mámivá lehkost v jeho hlavě. A možná pohyb motýlků v břiše na obzoru!?
Myslím, že jako poslední může být napsáno, že každý má svůj život ve vlastních rukou a zejména v hlavě, byť vlivem mnoha faktorů se neděje tak docela. Je čistě jeho osobní odpovědností, jak se k celé oblasti postaví a jak vše následně proběhne v praxi. Nejde o lehký krok. I pro něj si můžete dát novoroční předsevzetí. Nebo snad /raději?/ ne?
