Článek
Nedávno jsem narazil na myšlenku, ba snad dokonce šlo o doporučení až o pokyn - každý člověk by si měl dobře promyslet, po by sobě chtěl a měl zanechat. Opravdu, lidé by se danou záležitostí měli zabývat. Stačí si uvědomit svou konečnost a také fakt, jak by chtěli, aby se na ně vzpomínalo, až jejich životní pouť skončí.
Možná bude zajímavé se nejdříve podívat do lidské historie. Mnoho konkrétních příkladů z dějin nám ukazuje a poučuje nás, jak se snad všichni panovníci na nižší i vyšší úrovni snažili něco postavit, vybudovat, aby něčím přispěli, byli zapamatováni a nezapomnělo se na ně. Proto po nich zůstaly hrady, zámky, paláce, kostely, pevnosti, jezera, sady, pole, přehrady, lesy atd. Dodnes se z pohledu na ně až na výjimky můžeme těšit. Nemluvě o jejich praktickém užitku, byť část z něj slouží pouhým obchodním zájmům. Zde si představme třeba jihočeský rybník. Naopak z jiného patra na nás shlíží věhlasná Karlova univerzita.
Z úst odborníka na architekturu dříve a dnes vyplynulo, že uvedený rys v chování lidí již několik desítek roků postrádá. Dal do kontrastu dřívější krále, místodržící, prince a další, kteří sehrávali významnou roli, s dnešními prezidenty a předsedy vlád a dalšími zástupci lidu. Když se kriticky zamyslíme, jak odpovíme na otázku - co po sobě zanechali, případně - co se chystají zanechat? Dostane se nám do hledáčku a posléze do myšlenek něco opravdu hodnotného? O vzácnosti a drahocennosti bych se vůbec nezmiňoval.
Vím, že mohu být kritizován. Leč se zeptám. Co po nich osobně význačného za posledních padesát let zůstalo? Žel mě nic nenapadá. Patří tam jubileum slavící metro? Můžeme se ptát dále. Doceňují význam a dosah oblasti architektury? Proč například souhlasili se zabetonováním naší země, s kácením lesů, poškozováním přírody, s výstavbou desítek montoven na cenné orné půdě? Tak si představují svůj přínos? Tak si je máme zapamatovat? Jak velký rozdíl mezi hradem a kostelem, který bez zásahů a oprav stojí několik století, a montážními halami a budovami velkých obchodních řetězců. Vedle nevzhlednosti a uniformity člověka zaujme informace, jak chatrně a „levně“ jsou postaveny, když jim sníh promáčkne střechu nebo její část odnese vítr. Vskutku hodnotné poklady našich politiků.
Na druhé straně také v naší zemi přece jenom najdeme pár kladných vzorů. Procestoval jsem v rámci dovolených a vlivem stovek pracovních cest desítky českých a moravských měst. V některých je opravdu hezky a příjemně. V jiných průměrně a v dalších opačně. Za pozitivní bych vzpomenul Kroměříž, Český Krumlov a Litomyšl. Skok kupředu registruji v Žatci. Nejsem odborník na místní rozvoj a při pohledu na město či jeho část si nedokážu uvědomit všechny náležitosti a souvislosti, které si umí poskládat expert. Od jednoho z nich jsem si vyslechl, jak cílevědomě se buduje a rekonstruuje právě ve městě, které je zmíněno jako předposlední. Jistě nikoli náhodou. Občané si tam vybírají do vedení města osoby, u nichž mají záruku zdárného vývoje. Musím jim dát za pravdu. Navštívit litomyšlská teritoria je příjemné, ať již mluvíme o všech čtyřech náměstích, místním zámku, obnovených zahradách. Perlou je místní plavecký bazén ad. Skvrnou destinace je pouze průtah městem. Ale asi nešlo postupovat jinak. Vedle hrdosti na místo svého bydliště či opaku nyní může každý přemýšlet, čím by se zapsal a co po sobě zanechá. Má čas, než se pustím do pokračování.
