Článek
Před pár dny se podařilo zveřejnit zamyšlení pod názvem - Kde najdeme největší paradoxy / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-kde-najdeme-nejvetsi-paradoxy-308228 /. Pro jedince, kteří se nemohou pochlubit vynikající pamětí, stručně připomenu, že jsem v něm upozornil, jak se na mnoha místech - ČR nevyjímaje - začínají zvedat ceny, když se chystá velká kulturní, sportovní a jiná akce. Majitelé a provozovatelé subjektů, které nabízejí stravování, ubytování a leckde také přepravu osob, cítí příležitost, jak mohou poměrně výrazně vylepšit bilanci svého podnikání. Mj. jsem vzpomněl na pohřeb nejvyššího íránského duchovního. Jelikož víme, o jakou zemi se jedná, patrně tam nebude působit ruka trhu. Ale mohu se mýlit. Pak si můžeme dovodit, že za poklesem ceny za ubytování na polovinu počas průběhu smutečních událostí na dotčených místech bude moct skupina osob, která je u vlády a která má takřka vše pod kontrolou.
Při uplatnění bohatství metody kritického myšlení můžeme popisovaný jev docela dost dobře otočit a zeptat se jinak - je hlavním důvodem snížení cen dosáhnout stavu, aby se aktu smutku a truchlení zúčastnilo co nejvíce občanů? Na počtu přece záleží. Velké davy lze vydávat jako důkaz, jak byl zesnulý pohlavár vážen a oblíben, jak je veřejnosti líto, že musel odejít. Současně jde o protest proti západním vrahům… Docela logicky se nabízejí vzpomínky na pohřby vysokých funkcionářů a státníků v různých zemích. Kolik se jich dostavilo u příležitosti odchodu J. V. Stalina a K. Gottwalda? Jak vypadaly davy po smrti L. Brežněva? Co se dělo v pozadí? Se zvýšenou pravděpodobností tam nalezneme velkou snahu a organizační úsilí. Režim a jeho vedení potřebovaly veřejnou podporu. Proto by se nemělo stát překvapením, že se někam chodilo na povel. Ostatně, jak někdy zaznívalo - „jdeme tam dobrovolně povinně“, což se někdy sdělovalo s úsměvem a jindy bylo cítit ironii a despekt. Ano, po lidech se vyžadovala vysoká přizpůsobivost. Zejména pokud někdo nemínil přitahovat nežádoucí pozornost. I drobnosti mohly být považovány za provokování. Šikovná právnická klička se najde, jak se mezi lidmi říká.
Ale pokračujme dále. Čeho jsme se stali svědky po smrti a při pohřbívání V. Havla? Nepochybně probíhaly organizační akty také tady, ale s jistotou lze konstatovat, že vypadaly jinak. Jak sem můžeme zařadit pohled na procesí osob po smrti K. Gotta? A máme nějaký užitek z jejich srovnávání? Nevím. Kráčí vůbec o dobrý směr uvažování? A na co ještě bychom se tu mohli a měli zaměřit. Všechny uvedené přístupy mají své kladné i záporné stránky. Navíc se zřejmě můžeme spolehnout, že bude uplatněna známá lidová výzva - „o mrtvých jen v dobrém“. Asi bychom ji měli znát a ctít. Ale co když se nezpochybnitelně jednalo o jedince s řadou negativních elementů a rysů? Vše se v době smrti pohlavárů určitě neví. Leckteré záležitosti a souvislosti vyjdou najevo později. Můžeme je považovat za zajímavé, nudné, překvapivé i šokující. Rozhodně kráčí o inspirativní námět do debaty. Názorů se může vyskytnout vícero.
Než jsem své druhé „paradoxní“ zamyšlení dokončil, zaznamenal jsem ještě „lepší“ zprávu. Jak mnoho lidí ví, proběhlo zatmění Slunce. Domorodci ve Španělsku, kde se naskytly jedny z nejlepších podmínek pro pozorování, se zřejmě nechali inspirovat americkým fotbalovým příkladem. A leckteří se rozhodli, že osoby na druhé straně Atlantiku překonají. A tak ceny ubytování navýšily podle místa pětkrát, šestkrát a dokonce sedmkrát, jak zaznělo v oficiálních médiích / mj. ČRo 10. 8. /. Komentáře zřejmě netřeba. Má-li zaznít doporučení - raději nikam nejezdit než se stát terčem vydřiduchů! Ekonomicky by se vyplatilo jet pohřeb nejvyššího íránského duchovního. Ovšem politicky a psychologicky zajisté nikoli.
Vyšlo na Seznamu:
