Článek
Jaro skýtá lidem obecně a dětem zvlášť velké možnosti. Bývá tepleji než v zimě. Je déle vidět. Má na nás vliv omamující vzduch. Příroda se probouzí ze spánku a postupně rozkvétá. Nemusíme se již tolik oblékat. A sami rodiče chystají řadu různých aktivit a výletů, z nichž hlavní díl vyvrcholí v létě. Neměli bychom však zapomenout, že na jaro každý nevzpomíná jen v dobrém. Kromě zmíněných lákadel a příležitostí se objevují i rizika. A s nimi spojené komplikace.
Nezanedbatelný prvek života jsou jistě alergie. Zatímco leckteré z dětí nevlídný podzim a nepříjemnou zimu přežije docela úspěšně, jaro jimi nebývá vítáno. Kapesníky jsou skoro stále v pohotovosti. Někdy se situace napíná tak moc, že se o dost zhoršuje zdravotní stav a musí zasahovat lékař. Jindy postačí jen zalékování, na které jsou rodiny již zvyklé. Jen se na preparáty musí myslet, kamkoli se jde nebo jede. No - možná jde o nácvik, až děti později začnou holdovat cigaretám. V součtu ještě s mobilem už s sebou budou přepravovat nemalou výbavu. Nedosti na tom.
S ohledem na tradiční jarní vlhkost bývá často dost blátivo. A spousta ratolestí touží vyzkoumat, jak fungují věci a předměty okolo. Jak se chová kaluž, když se do ní šlápne, lépe dupne? Kdo nemá pořádné boty, za chvíli pronikavost studené vody jasně pocítí. Mokro stoupá po oděvu vzhůru a rodičům se domů vracejí malí vodníčci. Rodiče je hubují, ale možná by si mohli všimnout spokojených ohníčků v jejich obličejích a zejména v očích. Po zimě zůstávají v okolí různé zbytky, které rovněž upoutávají pozornost dětí. Někdy jde o odpadky, které sníh milosrdně skryl. Jinde žel ještě „dávné“ pozůstatky ze silvestrovských oslav. Mnoho rodičů ví, jak jejich potomci spíše nedají na jimi dobře míněná varování. Opatrnost není součástí dětského přístupu.
Teplejší dny jsou výzvou pro dobrodružně založené děti, které spřádají plány na výpravy za hranici obce či města. Třeba se jim podaří najít opuštěnou rozvalinu, zapomenutou jeskyni, bokem stojící chatrč apod. a tady zažít něco pořádného - co pořád jen sedět doma a/nebo ve školní lavici? Kritickým projevem zde bývá účast sourozenců. Starší zpravidla nejsou rádi, pokud s sebou musejí brát své mladší bratříčky a sestřičky. Oni naopak po poctě být mezi staršími velmi touží. Na tahanice, výmluvy, nedorozumění, hádky a konflikty je zaděláno. Méně šťastným řešením jsou napětí, zloba, omezení a až zákazy ze strany rodičů, přestože je patrně budeme dobře chápat. Konkrétní výzvou se může stát návštěva blízkého potoka, kde dochází k řadě různých zkoušek a „závodů“. Kdo ho přeskočí? Komu rychleji poplave improvizované plavidlo? Kdo dokáže přejít po sehnané kládě a/nebo prknu? A nejlépe jako borec bez zaváhání. Kluci se předhánějí a jsou-li na blízku dívky, ani nemluvě. Snadno zde dochází k podcenění sil a následně k průšvihu. Příslušníci PČR a HZS vědí své.
Ne vždy je špatně. Na opačné straně jsou klady, kdy se utuží vztahy, dojde k sebepoznání a někdy se i dítě vyznamená docela hrdinským kouskem, když pomůže kamarádovi v nouzi. Původní hra se změnila v drama, které někdy přinese jen napětí, jindy zranění a v části případů ohrožení zdraví - a dokonce i života. Jak praví a nabádá známá životní moudrost - „opatrnosti nikdy nezbývá“. A klidně doplňme její „kolegyni“ - „dvakrát měř a jednou řež“. Též děti by měly myslet a měřit, aby nebyly seřezány…
