Článek
Nemusíme hned a povinně zamířit do školního prostředí, ale jistě bychom se o něm měli zmínit. Jak vlastně děti vnímají ekologické záležitosti a jejich souvislosti? Zajímají se o danou problematiku? Jsou ochotny a schopny pro zlepšení nebo aspoň pro udržení současné úrovně něco vykonat? Odkud čerpají svoje podklady? Vidíme, že dotazy se rojí a zdaleka nejsme na konci.
V části případů se ukazuje, že jsou informováni lépe než jejich učitelé. Jde o významné téma pro diskusi. Otázky docela samovolně pokračují. Mají zde mít hodně poznatků pouze vyučující, kteří mají enviromentální výchovu v popisu práce? Nebo by ekologie měla být starostí všech dospělých ve škole? Jistě si dovedeme představit, že se o ni do jisté míry stará vedení i školník. Stranou nemá zůstat personál školní jídelny. Pochopitelně ani uklízečky a všechny vyučující osoby. Každý si přece přeje žít v co nejlepším a nejzdravějším prostředí. V případě ekologie jde o krásný případ tzv. průřezového tématu, tj. dá se o něm zmiňovat v mnoha, možná v každém učebním předmětu.
Cenným prvkem a doporučením pro praxi je, že nemá jít o nalívání dlouhých řad faktů do hlav dětí, ale spíše by se měly něco dozvědět o oblasti jako celku a zejména, jak by mohl vypadat jejich osobní přístup. Proto lepší než fakta bude motivace, příklad, inspirace. Tzv. tvrdé údaje ovšem také nemohou chybět, ale předložme jich přiměřeně. Jako vhodnější bude poukazovat na souvislosti. Třeba jak se - někdy i za přispění dětí - mikroplasty dostávají do velké hloubky ve všech světových mořích a jaké lze očekávat dopady na lidskou populaci.
A jak se dopracujeme k nadpisu? Spojení je docela snadné. Mnoho dětí a mladých lidí si tíživost klimatické změny uvědomuje a usiluje o kladné posuny. Ovšem část se o ně nezajímá. Při bližším a kritičtějším pohledu zjistíme, že se nestarají skoro o nic. Tak třeba u řady je hlavním a někdy jediným cílem nějak přečkat dnešní vyučování a pak se co nejrychleji sbalit a opustit školu. Hlavně už být pryč. Život existuje přece venku - a ne mezi zdmi školy. Tam se jen poslouchá, píše, počítá, jedinec je nucen k přemýšlení atd. Komu by se dnes chtělo namáhat? Je přece se správné bavit. Proti zabavení zřejmě nic namítat nebudeme. Přesto by si každý měl vzpomenout na známé lidové upozornění - „nejdřív práce, potom zábava“.
Posuneme se ještě dále. Jak se mezi lidmi říká, řeči se vedou a voda teče. Leckdo z mladých se o ekologický rámec dneška zajímá, sbírá podklady a slovně podporuje, aby se odehrály pozitivní děje. Třeba i získává pověstné kladné body. Má-li však začít a především pokračovat u sebe, objevují se potíže. Ano, nastává elektronicko-ekologický konflikt. Jeho podstatou je, že se mladý člověk přihlásí ke změnám ve prospěch životního prostředí, ale sám už moc neudělá. Nepůjde pěšky do školy, nepojede na kole na zájmový kroužek, za prarodiči na vesnici nepoužije prostředek MHD, všude se nechá vozit autem / skoro jako ministr /, neomezí svoje rozsáhlé elektronické aktivity. Spíše se často dívá na displej a kromě dění na něm kontroluje, kolik procent nabití ještě má k dispozici. Pokud jejich počet klesá, rozhlíží se kolem sebe a hledá zásuvku pro odběr elektrické energie, aby ho nepostihla tzv. moderní katastrofa, tj. nebyl nějaký čas on-line. Doma přispívá k nadměrnému osvětlení, topení reguluje na vyšší teplotu, než je moudré a prospěšné. Zde a jinde se nezabývá, kolik odteče na jeho „potřeby“ vody. Zásadně používá teplou. Přece nebude šetřit, není socka! Plýtvá potravinami, leckdy po vzoru svých souputníků vyhodí celý oběd ve ŠJ. A ještě se tváří „hrdinsky“! Po příchodu domů lže, jak mu chutnal. Možná si ve své fantazii šel i přidat!
Máme-li se dostat ještě k dalším prvkům, které se nacházejí v dětských hlavách, vzpomenul bych, že část se blíží nebo se již ocitla v pásmu bezmoci a bezradnosti. Jako kdyby vstupovali do školy a celkově do života s pocitem, že svět je již tak zničen, že se nedá nic dělat. Kousek cesty odsud jsou pocity - „sám nic nezvládnu“ a „je zbytečné se snažit“. Nechápou svoje vrstevníky, jak horují za zlepšení a proměnění jejich přístupů. Proč jim nedají pokoj? Stejně o všem rozhodují politici a manažeři, kteří berou vysoké finanční příjmy a vysedávají ve velkých a klimatizovaných kancelářích. I tak mohou vypadat důsledky klimatické změny, třeba jako tzv. klimatická deprese. Už se u vás doma plně projevila? Nebo je teprve „v plenkách“?
