Článek
S nejvyšší pravděpodobností lze souhlasit s výrokem, že o problematice životního prostředí se hodně mluví. Někdy také prakticky koná. Je dobré, že se u leckoho probouzí vědomí jeho významu a také svědomí. Místo aby se v něm nacházela tradiční pýcha údajného pána tvorstva, je vhodné, aby se snažil chovat šetrně a ohleduplně. Mj. myslet na jedince, kteří budou na světě žít po něm. Nebo se snad chce řídit známou lidovou průpovídkou - „po mně potopa“? Cítíme z ní dost sobeckosti, nezájmu, arogance a přehlíživosti, že? Nic pěkného. Kdo chce mít vysvědčení uvedeného typu? Přestože naprostá většina lidí ukrývá své stinné stránky, najdou se „borci“, kteří se jimi pyšní a dávají je na odiv. Zdá se, že předpokládají, jak budou obdivováni za svou odvahu a neohroženost. Leckomu právem budou připadat jako hloupí a zpoždění.
Určitě má smysl se otázkou životního prostředí dětí zabývat. Závorka v nadpise se neocitla náhodou. Jak jsem ji myslel? Okolí dětí je a není. Nacházejí se v něm, ale nevlastní ho. Až na výjimky na něj nemají aktivní vliv. Pasivní ano, kupříkladu vysokým počtem spotřebovaných plín a jiného „materiálu“. Třeba nadměrným počtem hraček a plýtváním potravinami atd. Fakt jich / naše / dítě musí mít tolik? Nebude lepší ho vést ke skromnosti? Dopady přijdou!
Povšimněme si, že část obyvatel se smířila se stavem krajiny, vody, půdy a ovzduší na místě, kde bydlí. Jiná skupina vznáší připomínky, ale nečeká se, že se po jejich publikaci něco změní. Třetí se pouštějí do kritiky místních orgánů. Chtějí pro své potomky, aby žili v lepší atmosféře a nepolykali jedy. Někdy kráčí o fakt, jindy pouze o nadsázku, byť ne tak závratně velkou. Čtvrtí mohou být označeni za aktivisty, jimž někdo bude říkat a hodnotit je jako rebely, kverulanty a buřiče. Jak víme a jak nám napovídá zkušenost, občas se protiví státní moci a jsou vyšetřováni příslušnými orgány. Konkrétně se ptejme - chrání nás nebo zdržují stavby ve veřejném zájmu?
Řada rodičů by chtěla a mohla pro své děti učinit více. Je-li životní prostředí poškozeno, mají možnost aspoň občas někam vyjet. Konečně, zřejmě právě tak kdysi vznikly školy v přírodě. Zmíněného institutu využily již statisíce dětí. Jistě se jim zdraví nevrátí do plné podoby, ale učinilo se alespoň něco. Jenže by se nemělo zapomínat na finanční stránku. Pobyty nejsou levné a rozhodně nikoli zadarmo. Ani s příspěvkem zdravotní pojišťovny a/nebo sponzora. Lepší konstelaci mají rodiny, které pobývají mimo průmyslové oblasti a ještě vhodnější bývá, aby neměly daleko do lesa. Je však otázkou, co v něm dělají. Zajdou si na mýtinu a místo vychutnávání klidu, soustředění se na lesní zvuky a poznávání místního života si sednou na deku, vybalí nadměrně bohatou svačinu? A ke všemu se pustí do aktivního či pasivního využívání široké nabídky moderních informačních a komunikačních technologií? Například si pustí hlučnou muziku? Jak pochopíme, zdravotní procházka se spíše více než méně minula účinkem. V praxi se proto stává, že dospělí a děti z tzv. ekologicky více zatíženého regionu mohou vykazovat lepší charakteristiky než někdo, kdo bydlí na mnohem příznivějším místě. Jako kdyby mělo platit úsloví, že si neváží dobrého bydla.
Nyní se poněkud posuneme, i když ekologický „terén“ neopustíme. Jak dobře víme, děti se nepohybují pouze doma. Částečně je / jejich / životním prostředím taktéž škola. Opět se objevuje pohled kde leží, jak se v ní k řešené sféře přistupuje a jak probíhá dění zcela prakticky. Někde najdeme místa, že stačí popojet pár kilometrů a stav je o dost odlišný. Dostanou se matky a otcové k potřebným podkladům? Pídí se po nich? Žádají je od příslušných úřadů? Ba dokonce na ně vytvářejí tlak? Je zřejmě skutečností, že kráčí o důležité jevy a procesy, a tak se vyplatí mít aspoň dostatečné znalosti a podklady. Na druhou část cesty se vypravíme docela záhy. Jak jsem naznačil, vyrazíme do školy. A ani si s sebou nemusíme brát tašky a svačiny… Pouze se trochu jinak podíváme na ekologické elementy a jejich souvislosti. Ve vlastním zájmu!
