Článek
Někdo by mezi nimi hledal souvislosti s těžkostmi. Já jsem nedávno o jedné slyšel a když jsem nad celou oblastí popřemýšlel, napadlo mě několik dalších. Jak vypadá plod úvah?
Od specialisty na ně bylo možné zaslechnout, jak zejména mladí netopýři zmatkují. Nechovají se po netopýrském způsobu úplně správně. Kupříkladu zaletí, kam nemají a kde by je málokdo čekal. Navíc může jít pro ně o dost nebezpečné prostředí. Analogie s malými dětmi je patrná. Vysvětlením je, že mají málo zkušeností a bloudí. Poté se u nich vyskytnou problémy a mají je s nimi také lidé. Nejčastěji pociťují obavy a strach. Přesně se potvrzují vícekrát ověřené poznatky od expertů na duševní procesy lidí. Vyzkoumali, že nejvíce lidský strach roste, když něco neznáme, vlastníme málo podkladů a navíc „to“ přichází nečekaně. Zejména jsme zaujati docela jinými záležitostmi.
V procesu vývoje lidstva vznikla řada různých obranných praktik jako náboženství, rozličné fantaskní výklady, rituály, zaříkávání, pokládání obětin atd. Jejich cílem - přirozeně kromě mocenských a finančních - bylo zmírnit tlak cizích věcí, aby tolik nepoškozovaly lidskou hlavu a celkové fungování člověka. Lidé měli vytrvale pracovat pro vrchnost, a ne ustrašeně stát a bát se. Klidně je možné a zřejmě též správné dodat, že lidé nebyli ochotni a někdy ani schopni za sebe přebírat osobní odpovědnost. Nebo aspoň ne v plném rozsahu. Odvolat se na boha a jeho úmysly a odevzdat se mu pro ně bylo a doposud je tak snadné. A úlevné a osvobozující…
Mladí netopýři někam zaletí, špatně prve odhadli objekt a jeho možnosti. Není divu, že zabloudí. Málo doposud natrénovali, nechal se slyšet jedinec, který se jimi zabývá. Kdo se zamyslí, najde zde zřejmé analogie s dětmi. Také ony dnes málo cvičí a pracují, a tak je jejich stav, jaký je. Často nízký a nevyhovující, padají na první překážce. Žel stačí i menší úkol a ocitají se v nepohodě. Jejich předchůdci bývali jinými kalibry. Uměli se prokousávat řadou těžkostí a nepříjemností. Jednak skoro nebylo kam uhnout. Jednak si na daný styl životní pouti zvykli. Rodiče jim jasně ukázali, kde se nachází jejich místo a jak vypadá jejich role v domácnosti. Specialista by dodal, že vlastnili více jasnosti a jistoty. Zároveň se museli hodně spoléhat sami na sebe.
Jaké by se dalo vidět řešení? Měli by se pod vedením dospělých pouštět do náročnějších aktivit, než které jim byly doposud předkládány. A měly by je správně chápat - jako součást celkové přípravy na život. Jejich dosavadní úroveň připravenosti je naprosto nedostatečná. Kde by ji měli nabrat, pokud místo pořádné a smysluplné činnosti volí laciné a pohodlné náhražky prostřednictvím moderních informačních a komunikačních technologií? Jejich rodiče a obecně zákonní zástupci je málo úkolují. Jedná se o paradox. Na druhé straně sami kolikrát nevědí, kam by dřív skočili, aby vše zvládli, splnili, dostáli zastávaným rolím. Navíc se jim snaží dopřát, aby se měly co nejlépe. Žel bez zásluh. Nic si nemusejí vybojovat. Nemají nic pořádného na práci, a tak se zabývají tzv. nižšími věcmi. Nebo že by šlo o vyšší? Záleží na úhlu pohledu. Pak se nedivme, že se rýsuje problém. Nikoli jeden a ne malý.
Jen si nejsem jist, jestli se do jeho řešení a nejlépe odstranění někdo pustí. Leckteří dospělí se „raději“ hrnou do snadných úkolů jako sekání trávníku, čištění oken, žehlení prádla apod. Věří, že kráčí o velmi užitečné kroky. Jistě můžeme souhlasit. Ovšem v porovnání s přípravou na život běží o hodně málo. Měl bych zakončit výrokem, že dopady přijdou. Platnost je částečná, ony už zde jsou!
