Článek
Nevím, v jakém filmu jsem onen záběr viděl. Paměť není dokonalá. Mladý muž seděl v restauraci, kde se pilo a kouřilo a měl u sebe kočárek s miminkem. S kamarády tam popíjel pivo a potahoval z cigarety, občas dítě pohoupal, aby dalo pokoj. Jde o vzpomínku starou pár desítek let. Jako mladí rodiče jsme tehdy docela pohotově a citlivě reagovali a počínání muže odsoudili. Chtěli jsme pro své děti nejlepší, co se dalo udělat, zajistit a sehnat. Zároveň jsme se snažili uvažovat, jestli mu dobře posloužíme ve smyslu zdravého vývoje. Ano, sladkosti jistě chutnají, ale musí se postupovat opatrně a dávkovat je. Proto se třeba výslužka z velikonočního koledování z velké části schovala a do pomyslného a vlastně i trochu skutečného depozitáře se sahalo pouze občas. Dítě nemusí přece dostat vše a hned. Je zapotřebí ho v přiměřeném rozsahu chránit. A mnohé mu vysvětlovat.
Na starší film jsem si vzpomněl nedávno. Zaslechl jsem krátké vyprávění pána, který leccos ve svém životě dokázal. Mezi informacemi uvedl, jak jako malý chlapec chodil se svým otcem právě do hospody. Ano, viděl tam popíjející pány, ale vlastně si jich skoro nevšímal. Pravidelně nastražoval svoje uši a dychtivě poslouchal jejich příběhy a zkušenosti. Tolik se z nich dozvěděl. Měl štěstí, že jeho otec nebyl skoupý a odpovídal mu na otázky, které jako synek kladl. Tak se dozvídal ještě více. Dalo by se napsat, že si velmi rozšiřoval své obzory. Tehdejší pánové měli co nabídnout. Jejich znalosti, dovednosti, zkušenosti a schopnosti bylo možné označit za docela široké. Vypracovali se v různých povoláních, navštívili řadu teritorií. Kupříkladu jeden z nich zavážel nákladní automobily do vzdálených zemí. Jiný měl na starosti pracoviště s více než deseti ženami. O zážitky rozhodně nebyla nouze. Poslechl si také zedníka, jehož vytrestala liknavá práce. Od oné nehody si dával velký pozor. Dnes se na tehdejší kapitolu dívá jako na užitečnou. Ano, vzpomíná si, jak se matka zlobívala, kam že táta kluka tahá, co tam uvidí, uslyší a ještě zapáchá. Co z něj jenom vyroste? Nakonec se její katastrofické scénáře nenaplnily. Jako obvykle u matek a babiček…
I když píšu o hospodě, bude se nám sem hodit vsunout školní prostředí. Vůbec nemyslím, že by se tam zaváděly restaurační manýry. Svého času jsem narazil na žáka, který se nemohl chlubit výborným prospěchem. Málokdy se mu podařilo získat jedničku. I dvojka patřívala mezi vzácnosti. Jako dospělí jsme pátrali, jak probíhá jeho domácí příprava a jak a s kým píše domácí úkoly. Ukázalo se drobné překvapení - vše se odehrávalo, jak se dá s ohledem na název uhodnout - v hospodě. Uvedená skutečnost patrně měla zůstat jako tajemství. Leč nestalo se. Dítě nemá brzdy a finty jako dospělý člověk. Nevidí dopředu. Co probíhalo?
Vysvětlení je docela prosté. Matka tam pracovala jako servírka. Pro ni šlo o docela efektivní řešení. Kluka má pod dozorem, je „s ním“, neboť na sebe vidí, občas spolu mluví, byť spíše poletuje kolem a musí se věnovat příchozím jedincům. Ke kladům jí lze přičíst, že synka umísťovala ke straně, kde bývalo méně hostů a kde zpravidla míval stůl sám pro sebe. Návštěvníci si na něj brzo zvykli, a tak poměrně brzo přestaly proudit jejich narážky a poznámky. Část z nich chlapec ani nebyl schopen pochopit, neboť se v nich skrývaly dvojsmysly. Podstatné je, že splnil, co měl, i když ideální podmínky pro soustředění nepanovaly. Vidíme, že spojení dítě a hospoda nemusí pokaždé končit špatně. Opět se potvrzuje, jak je potřebné sehnat úplné informace.
Několik odkazů, které by mohly zajímat:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-pozivani-alkoholu-u-nas-kolik-nam-ho-zbyva-dopit-121312
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-mam-vs-jsem-doma-s-ditetem-a-popijim-124744
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-opravdu-nam-piti-alkoholu-pomaha-126530
