Článek
Původní název dnešních řádků a odstavců měl znít - Kvalita péče rodičů o vnější vzhled dětí. Nevím, jestli by zaujal a byl dostatečně vypovídající a přesvědčivý. Nakonec jsem se rozhodl ho pozměnit. Co se stalo důvodem k dnešním poznámkám. No - zajisté sám stav části dětí. A pak také upozornění a stížnosti několika osob pedagogického sboru. Není jich vysoký počet, ale nepatří ani mezi zanedbatelné hlasy. Tak se pustíme po stopě.
Nevíme obvykle, co přesně se děje doma. Budeme se snažit vnímat výsledky. Některé děti na sebe upozorní už při příchodu do místnosti: nepozdraví, vyhýbají se zrakovému kontaktu, plouží se nenápadně kolem stěny chodby, jiné naopak letí středem a vrážejí do jiných atd. Leccos napoví jejich odění. U něj se zastavím příště. Jeví se jako podnětná kapitolka.
Použijme nyní ještě bližšího pohledu. Stranou ponechám rozcuchané vlasy. Co kdyby šlo o nějakou novou módní vlnu? Třeba ale bylo ráno na úpravu vrabčích hnízd málo času, což se řadí mezi časté výmluvy, podobně jako dopravní komplikace. Přitom existuje prosté a velmi účinné řešení - vstávat a vyjíždět z domova s časovým předstihem. Mít rezervu se vyplatí. Člověk má více vnitřního klidu.
Pohled na nehty. Nebudu podrobovat hodnocení jejich délku, ač by se o ní diskuse mohla vést. Jak víme, děti se sebe vzájemně dotýkají, leckdy nesprávně a nepovoleně, a tak se u delších nehtů objevují nebezpečné situace, které končí menšími či většími škrábanci. Pochopitelně se rodiče zlobí, když dítě domů dorazí zraněno. Co tam ta učitelka dělá, že… Možná by si měli promítnout svoje počínání, jestli se jim doma daří mít chování svých potomků pod dohledem každou minutu. A do jakého věku?
Místo dalších spekulací zůstaneme ještě u nehtů. Ano, nevypadají úhledně. Hned zaujme špína za nimi. Tady si dovolím krátkou historickou odbočku. Za mých velmi mladých let se muselo vodou šetřit, a tak koupání probíhalo pouze v sobotu, tj. jedenkrát týdně. V podstatě bez výjimky. Ale nikdy jsem kolem sebe neviděl špinavé děti. Snad kromě stavu po fotbale a po hrách na vojáky v lese nebo zaprášené po pomáhání doma s uhlím, dřívím, na záhonech apod. O jaký důkaz jde? Byl naveden systém, že v onen den proběhla celková očista včetně střihání všech nehtů. Řada dnešních dětí by si bez upozornění paní učitelky neumyla ruce a špinavýma rukama se pustila do svačiny. Ale jak „vysoko“ je hygiena, když si ruce sice opláchne, ale hodně špíny přesto za nehty zůstane? Těžko bychom mohli předpokládat, že se dítě připravuje na budoucí výkon manuální profese.
Jak se budeme dívat na špínu za ušima a v nich? Nemyslím, že by stav měli školní dospělí promyšleně a pravidelně u dětí kontrolovat. Natož podrobovat kritice. Dříve se tak stávalo, sám si na pár situací ze ZDŠ pamatuji. Matky a otcové na poznámky a doporučení většinou reagovali správně a stav byl brzo napraven. Jednak chtěli dobře vycházet se školou. Jednak jim záleželo na veřejném mínění. Kdo by po vsi rád poslouchal, že jeho potomek se potuluje po obci a do školy chodí jako špindíra číslo jedna? Dnes máme mnohem lepší možnosti k očistě těla. Přesto nemám pocit, že by byl stav lepší. V poměru k lepším podmínkám se zdá, že kráčí spíše o pokles. Špinavé ruce a nehty, zarostlá kůže, seprané a zapáchající oděvy, plné uši a nosy… Tady mají sehrát svou roli nesporně rodiče. Ale co jestli sami měli ve škole kdysi potíže? Bezděčně se do mysli dere myšlenka na mezigenerační přenosy.
