Článek
Ano, leckdo si klidně může myslet, že jde o další neopodstatněnou výhodu, kterou by dospělí ve škole mohli a zřejmě také chtěli čerpat. Ba dovedu si představit jedince, kteří by uvažovali a hovořili o nesmyslu. Leč pokusme se na chvíli vydat do praxe a až poté vyslovit určitý soud.
Obrázek první. Je běžný všední den a asi tak třicet až čtyřicet minut před zahájením výuky. Před školou se skoro nikdo nevyskytuje. Kromě míst se školní družinou. Tam se děti v doprovodu rodičů objevují ještě dříve, než jak jsem právě uvedl. Důvody jsou jistě známy, a tak není potřebné je připomínat.
Obrázek druhý. Do otevření školy zbývá deset minut. Před budovou se shromáždily - podle velikosti instituce - desítky či stovky dětí. Pochopitelně vzroste hladina hluku. Ne však přiměřeně. Zdá se, že žáci a žákyně si potřebují hodně sdělit. Vlastně nevím, jestli sloveso použité na konci minulé věty je posazeno správně. Spíše se překřikují a prosazují na úkor kolem stojících. Pokud tudy prochází někdo z dospělých, udělal by lépe, kdyby si chránil sluch. Naprostá většina jich ovšem přichází dříve. Jednak jim pracovní doba začíná určený čas před začátkem výuky. Jednak mají možnost si leccos připravit, pokud včera nestihli. V neposlední řadě platí, že uniknou první porci vydatného hluku. Prozatím mají klid.
Obrázek třetí. Dveře se otevírají. Děti se hrnou dovnitř. Hluk - už tak velký - se ještě o dost zvýší. Mnohé nasadí velké tempo, a tak divák může mít pocit, jako kdyby začínala corrida. Každopádně zásady slušného chování berou za své. Mohutnému proudu se jeví moudré zcela se vyhnout. Leckdo si možná vzpomene na projevy davu. Zde by měl reálnou příležitost je vidět a hlavně slyšet na své smysly. Se zvýšenou pravděpodobností běží o boj, kdo dorazí do šatny na medailové pozici. Metály se samozřejmě nerozdávají. Občas si příslušníci pedagogického sboru povzdechnou ve smyslu - kdyby se tak děti hrnuly také ke školním povinnostem.
Obrázek čtvrtý. Probíhá vyučování. Nestranný a neinformovaný pozorovatel by čekal, že konečně nastane ticho a klid. No - často se nestane. Hluk není změřen, ale rozhodně nepatří mezi nízké. Děti se nedokážou ukáznit a soustředit. Jejich projevy se pohybují od vytrvalého šumu až po hladinu, kdy vyučující jsou nuceni zvyšovat hlas, aby je bylo slyšet. Leckterá paní učitelka byla nucena si proti své vůli vycvičit opravdu silný hlas… Jinak by „zanikla“.
Obrázek pátý. Přestávka. Převažující podobou je, že děti si počínají jako utržené z řetězu. Pokřikují, perou se, strkají, nakopávají, štípou, škrtí, porážejí se s cílem někoho srazit na zem, tahají se za vlasy a za uši, ničí si věci, vyrábějí naschvály a žalují na sebe atd. Součástí „procesu“ jsou předimenzované sluchové efekty. Pro dospělého by bylo nejlepší a současně nejzdravější, aby se z místa vzdálil. Jenže se ukazují dva problematické body. Za prvé - nelze odejít, poněvadž děti nesmějí zůstat bez dozoru. Za druhé - hluk je všudypřítomný a těžko je možné na škole najít cosi jako oázu klidu.
Zásadní otázka je nabíledni - kráčí o práci ve velmi hlučném prostředí? Myslím, že naměřené hodnoty by člověka opravňovaly prohlásit „ano“. Všude ve školním prostředí se tak děje bez příplatku za nadměrný hluk! Patrně by nebylo chybou, kdyby příslušný orgán OHS aspoň někdy školu navštívil. Třeba by posléze konal podle směrnice. Ale našly by se peníze?
Důležitým příspěvkem k podání úplné informace je, že ne vždy hluk panuje. Pokud děti o přestávce hromadně silněji podlehnou nabídce moderních informačních a komunikačních technologií, je nebývale ticho. Sedí vedle sebe a upřeně hledí na displej mobilního telefonu. Nikdo a nic jiného je nezajímá. Pouze někdy se mrknou k sousedovi, samy nebo na základě výzvy. Zřídka je slyšet smích.
PS: pokud by hluk ve škole nevykazoval znaky trvalosti, jak by státní orgány na příplatky pohlížely? Došlo by k jejich krácení? Docházelo by k průběžným kontrolám za strany OHS, MŠMT a ČŠI? Chodil by sem též zástupce zřizovatele? Náležel by příplatek i vyučujícím, jimž děti z nudy a únavou usnou? Další otázky jistě teprve přijdou.
