Článek
Na počátku se nabízí logická otázka. Zní jasně - proč jedeme někam na jih za teplem, když ho zde máme až nadmíru? Reaguji na poměrně častý obsah debat osob v zaměstnání, když si již od zimy vyměňují poznatky a náměty, kam letos pojedou. Slýcháme věty jako - „jasně, že jedeme za teplem na jih“, „moc se těšíme na moře a na sluníčko“, „tady člověk mrzne, je třeba se pořádně ohřát“ apod. Zajisté je chápeme, ale původní dotaz z úvodu odstavce nadále přetrvává.
Pro úplnost cosi dodám. V části případů se stává, že dole na jihu může být nižší teplota než u nás. Což se mi stalo před asi 25 roky, kdy na Istrii bylo nejméně půl týdne chladněji než v Čechách. Koupat se ale dalo. Nakonec šlo o lepší část koupání, neboť jsme nemuseli lézt do moře s rozpálenou kůží a zažívat tak velký skok. Vždy je něco za něco. Kdyby ovšem bylo o 10 stupňů méně, spokojenost by se patrně nedostavila.
Více logiky a rozumu bych viděl v postoji, kdy na dovolenou za teplem člověk vyrazí později, tj. až zde v naší zeměpisné šířce bude výrazně chladněji. Pak by se jednalo o závěr září, říjen a listopad. Babí léto je pryč a po ránu nás občas navštěvují přízemní mrazíky. Ke všemu se přidává vidina blížících se podzimních plískanic a zimních mrazů. Někteří lidé na jih odlétají proto, aby si „prohřáli kosti“. Najdou se jedinci, kteří si cesty za teplem protahují až do jara. Je patrné, že nadměrné horko mít nemusejí. Stačí jim vyhnout se mrazům. Poté se svými misemi na jih končí, neboť teplo bývá až na výjimky též v naší zemi. A občas míváme tropy. Analogií je se cpát, když jsem přejedený. Leč, jak říkávala pověstná babička od slavné české autorky - „proti gustu žádný dišputát“.
Nedávno jsem napsal pár poznámek o vlivu tepla na konání řidiče. Rozhodně bychom si je měli nechat v hlavě pevně zahnízdit. Ještě nás čeká pár desítek nadmíru proteplených dnů. Leckdo si může myslet, že se ho vlivy počasí netýkají. On je přece velmi zkušeným jezdcem. A třeba jede onu trasu již poněkolikáté. Budeme či můžeme mu věřit? Je potřebné a spíše nutné na horko dávat velký pozor. Nebo chceme být označeni za bohorovné, arogantní a pyšné? Raději připomenu známou a platnou životní tezi - „pýcha předchází pád“. Je přece lepší použít něco z opravdu dobrých a prověřených rad skutečných odborníků než spoléhat na mechanismus ve smyslu - „ono to jistě dopadne dobře“ či „dojeli tam ostatní, dojedu tam také“.
Zde bychom měli zpozornět. Jedná se o dost ošemetné prohlášení. Nezapomeňme, že každý jedinec je originální a těžko se může v části úkonů porovnávat s jinými. Kdo by se šel jen tak přihlásit na ME či na MS v jakékoli sportovní disciplíně? Uvědomme si rozdíl mezi námi obyčejnými amatéry a denně trénovanými a pravidelně přezkušovanými profesionály. A přece i pro ně platí známá lidová zkušenost - i mistr tesař se někdy utne. Řízení je náročná profese! Jak říkají sami profíci, vytrvale jednou nohou v kriminále!
I kdybych neměl sahat po analogiích a konkrétních příkladech ve vyšším patře, je prospěšné pokorně přijmout následující fakt - my přece nevíme, koho a čeho všeho při cestě za horka a na velkou vzdálenost využili ostatní řidiči. Třeba dodržovali vše, co se má. Možná se za volantem střídali se spolujezdcem. Někde přespali. Vyjeli na noc, kdy je předpoklad nižšího stupně provozu a navíc byli důkladně seznámeni s nástrahami noční jízdy. Přesně nevíme. Přeji úspěšnou cestu, spokojený pobyt a zdárný návrat do místa bydliště.
