Článek
Zásluhou vlastních poznatků a zkušeností a díky besedám s jinými občany a mému skromnému příspěvku víme o cestě za teplem docela dost. Nicméně rád bych sem naposledy zabrousil se zbývajícími podklady.
Kromě pozornosti k řízení auta a směrem k provozu mysleme na doplňování tekutin a na častější zastávky. Konečně, je mezi nimi spojitost, přestože se člověk potí. Ač je venku teplo, běžme se projít. Proto je nejlepší zastavit u lesa. Poskytuje stín a nižší teplotu. Navíc je tu více klidu a skrytě a bezplatně se tam vymočíme a mimo ruch odpočívadla sníme svačinu. Nejlépe vstoje. Vždyť sedíme pořád. Při cestě s dětmi navrhuji krátkou honičku. Jen nezapomeňme na kořeny a trčící větve. Vím svoje! Zastávku berme jako prospěšnou prevenci proti mikrospánku. Je velmi nebezpečný. Zpravidla se dopředu ohlašuje drobnými signály, leč řada lidí je podceňuje. Zbývající stovku kilometrů přece dají, ne? Snad již média sehrála účinnou roli a dostatečně před ním varovala.
Další otazník. Rodina by si měla promyslet, jestli je moudré za velkého tepla dva dny z dovolené strávit v autě. Sama příprava, přesun a vlastní pobyt patří mezi velké zátěže, z nich se obvykle dost brzo a snadno spadne do stresu. Někdo ho vnímá dokonce jako největší stres roku. Proč si tak počínáme? Kdo nám velí? Mantra konzumního způsobu života? Abychom měli co nafotit a vyvěsit na sociální sítě? Vytváříme si vybraný způsob pověsti? Máme strach, že bychom do kufrů vše nenatlačili? A co si vzít jen základní věci? Nestačí nějaká skromnější verze dovolené? Toužíme po komfortu jako doma? Nebo se více zaměříme na samotné „mořské“ zážitky? Jak se tváříme na přesun vlakem? Má řadu výhod, mezi největší patří možnost se projít, absolvovat akt na WC, aniž se musí zastavovat, a především za přesun neneseme osobní odpovědnost! Docela vysoká karta, ne?
A ještě jedna spojitost se ukazuje. Jestliže tolik českých a moravských občanů míří na dovolenkový pobyt, jak jde uvedený fakt dohromady se stížnostmi, jak všichni / kromě vrstvy nejbohatších / chudnou? Že ani střední třída si nemůže moc dovolit? Nebo si většina na pobyt u přehrady či u moře půjčí? No - když vidí hospodaření státu, ani bych se nedivil. Vždyť příklady táhnou. Nebo jsou snímky o kolonách v médiích nějak zmanipulovány? Byly pořízeny před více roky, kdy jsme chudobu neměli? Nebo se o ní jen nepsalo? Nejde o fotograficky „naklonovaná“ vozidla? Dnes se nedá věřit skoro nikomu a ničemu. Vše může být „přeměněno“. Především v čase užívání umělé inteligence. Mluví-li se o penězích, jak se podíváme na výrok - kdo nemá dost peněz, jede na jih autem, ale kdo jich má dost, tak nasedne na letadlo? Kolik je na něm pravdy? Co vše se tu skrývá?
Někdo by mohl namítnout, že se hned po skončení školního roku vyjet musí. Dokonce hned od školy! Určitě ne. Třeba celozávodní dovolená je výborným brzdicím mechanismem. Podobně jako nemoc či zranění, což se nikomu nepřeje. Vždyť my se můžeme během zimy či na jaře rozhodnout, v jakém termínu pojedeme. Byť ne v absolutním měřítku. Do hry vstupují zájmy pracoviště a zámysly vedení. Někdy i úmysly a naschvály. Uvidíme, jestli se někdo poučí. Nebo snad sebe-pečení v kolonách bere jako nutnou součást celkového procesu?
Plně neobstojí ani argument, že děti mají prázdniny. Na jih se dá jet či letět také v čase, kdy je státní svátek doplněný o ředitelské volno. Dva dny děti doženou. Případně máme jarní prázdniny a Velikonoce. I tak se lze cestovnímu smažení vyhnout a ještě se u moře můžeme těšit z nižších cen a méně lidí kolem sebe.
