Článek
Mohlo by se jednat o osobu, která se v dané sestavě nachází navíc. V historii sportu byly zaznamenány případy, kdy se jedinec vtrousil do startovního pole, aniž by byl oficiálně jeho členem. Sám si pamatuji na jedny letní OH, jak na stadion vběhl „vítěz“ maratónského běhu, byl oslavován, lidé mu aplaudovali. Dalo by se říct, že sklidil hodně pozornosti. Jenže za chvilku se objevily nesrovnalosti. Poté si kdosi povšiml, že po tolika kilometrech vypadá velmi čerstvě. On ani nebyl moc zpocený. Vzápětí se podařilo zjistit, že se jedná o podvrh a podvod. Již nevím, jak na oznámení reagovalo obecenstvo a zda se mu podařilo stejně bouřivě přivítat skutečného vítěze. Někdo možná čekal, nejde-li o další podvrh, a proto „moudře“ vyčkával.
Falešný jezdec na sebe bere ještě další podoby. Myslím, že bychom sem mohli zařadit řidiče, který nezaplatil povinné ručení. Jen o malý kousek vedle máme jeho „kolegu“, kterému propadla technická prohlídka, samozřejmě se myslí její termín. Technický stav vozidla s jejím koncem nemusí mít nic společného. Jedná se o pouhou administrativní položku. Nicméně datum zde sehrává velmi důležitou roli. Případného kontrolujícího funkcionáře by nepřesvědčilo tvrzení majitele a/nebo řidiče, že auto je ve velmi dobré stavu. Klidně by mohlo být v mnohem lepším, než v jakém bychom našli jiná vozidla s platným dokladem.
Falešný jezdec vystupoval svého času také jako tzv. osoba blízká. Jistě nemusím dlouze popisovat podstatu, stačí připomenout, jak se část řidičů vykrucovala, jestliže se měli postavit čelem ke svým dopravním přestupkům. Registr jasně ukázal, že běží o jejich automobil, ale oni uváděli, že v oné inkriminované době ho řídil jiný jedinec. Právě blízký. Úřadům se pak postupovalo obtížněji v dokazování. Neznám aktuální stav, ale myslím, že je tu již o dost jasněji. Aspoň podle nízkého až nulového výskytu zpráv v médiích.
Nyní se pokusím předložit důvod, který ve skutečnosti vedl k sepsání dnešních řádků. Jak vysvitlo slunce, které s příchodem posledních únorových dnů hřálo citelně tepleji než během prosince a ledna, zaznamenal jsem zvýšený výskyt cyklistů. Na první pohled se mi zdálo, že jsou ve velmi dobré formě. Jak je známo, lidé spíše přes zimní období zleniví a pomaleji se dostávají do příslušné formy. Protijedoucí osoby však držely dost vysoké tempo. Přitom jsem viděl, že nešlapou zásadně usilovně, jak by rychlosti mělo odpovídat. Jasně, za chvíli mi došlo, že využívají pomocné faktory. Podle mého názoru se tak stali falešnými cyklisty. Jeli sice na kole a po silnici jako praví, avšak neodváděli příslušný výkon. Od extrémních odpůrců elektro kol registruji názor, že by se měli stydět, jakým nepěkným způsobem si pomáhají a kupříkladu demotivují skutečné cyklisty a cyklistky. Nemluvě o chlubení se „hrdinskými“ činy, jak daleko dojeli a co všechno za pár hodin na kole stihli!
Na závěr mě napadá výjev z akčního filmu. Leckdo by si ho docela snadno vybavil. Hrdina nasedne do auta a spěchá z místa, kde hrozí riziko nebezpečného děje. Nemůže tam setrvat, neboť ho tam nečeká nic příjemného. Po opuštění prostoru jeho stres poněkud poklesne. Sotva si oddechne, že vyvázl, zeza sedačky se zvedne protivník a přiloží mu pistoli či nůž na zátylek. Svůj úkon doplní klidným a zároveň mrazivým hlasem, že řidič se v následujících chvílích bude přesně řídit jeho pokyny. Poté se vše mění. Především poměr sil. Navíc zde silně zapracuje známý moment překvapení. Na rozdíl od falešného jezdce jeho vyhrůžky jsou zcela pravé. Neposlechnout se zajisté nevyplatí. Adrenalin letí strmě vzhůru. Divák ovšem může zůstat v klidu. Hrdina ve filmu s vysokou pravděpodobností ze zapeklité konstelace vyvázne. Někdy bez úhony. Falešného jezdce se takřka vždy nějak podaří dostat ze hry.
