Článek
Zdá se, že dnešních pár řádků bude mít poněkud historický nádech. Spolu s přesahem přes současnost až do budoucích časů. Klidně by se mohlo rozvinout delší povídání, v jak skromných podmínkách dřívější fotbalisté vyrůstali, jak složitě a komplikovaně se prosazovali, s kolika náhodami se setkali, než se dostali do hledáčku někoho, kdo kopané aspoň trochu rozuměl. Zdá se, že vše trvalo docela dlouho. A někdy k příznivé souhře okolností nedošlo. Leckdy byl talent promarněn. Zbytečně.
Na druhé straně se mnozí rozvíjeli v přirozeném prostředí a nedleli v umělých podmínkách jako dnes, kdy část z nich nuceně vysedává na lavičce náhradníků a poslouchají zlobná slova rodičů, kteří se pasují do rolí větších odborníků, než jsou sami trenéři. Kdyby rozhodovali o sestavě oni, tak… Hodně se blíží specialistům z hospod a restaurací. Přímo klasickým konkrétním příkladem by nám posloužili malí brazilští chlapci z písečných přímořských pláží, kde hráli fotbal dlouhé hodiny každý den. S ohledem na náročný terén a delší čas hry si vypracovali jedinečnou techniku, kterou ohromovali svět. A samozřejmě si ho podmanili, jak do jisté doby svědčil počet vyhraných trofejí státem Brazílie. Součástí pohledu do historie se musí stát poznámka, jak nízké finanční odměny tehdy sportovci brali. O profesionalismu současné úrovně vůbec nemůže být řeči.
Nyní se vypravíme do sportovní současnosti, kterou bych snad ani nenazýval žhavou. Záleželo by, na koho se budeme dívat. Nad jistými úseky a sporty by mohlo jít o vcelku oprávněný pojem. Pro jiné nikoli. Asi nejlépe bude zaměřit pohled na mládež. Co se děje v jejich hlavách? Leckterý mladý fotbalista sní o velké kariéře, úspěších, drahých autech, hezkých slečnách a o velkých penězích, slávě a prestiži. Kdo by jim měl říct, že naprostá většina sem nikdy nedosáhne? Neboť málo pracují, ač si myslí opak. Dobrou, vhodnou a zároveň pravdivou analogií nám jsou žáci a žákyně. Mnozí jsou názoru, jak hodně poznatků mají a jak jsou vzdělaní a chytří. Často však jen za podpory nabídky moderních informačních a komunikačních technologií. Ukazují a argumentují, co vše si najdou. Žel se dostávají do fáze publikace názorů, že vlastně nic nepotřebují znát, poněvadž si vše vyhledají na síti sítí. Pravda je pouze částečná. Informací je tak velké množství, že bez kvalitních základů nepochopí kontext a už vůbec nepoznají, co je správně a co nikoli. Jinak by se dalo napsat, že hlupák sotva bude schopen využít nezměrného bohatství metody kritického myšlení. O kontextu ani nemluvě.
Myslím, že jsem k mladým fotbalistům moc přísný. Nechci si je brát na pověstný paškál, ale dost se nabízejí. Jednak je jich hodně. A jednak jsou jejich sny dost odtržené od reality. V neposlední řadě platí, že velká část z nich má nízkou výkonnost, ač jsou přesvědčeni, v jak významných zápasech by mohli nastupovat. Při pohledu na kvalitnější hráče mají spíše pocit - „tohle bych dokázal taky“, než aby se chovali a cítili pokorně či aspoň pokorněji a umírněněji a mysleli si - „ještě musím hodně makat, než se mu jen přiblížím“. Zákonitě poté dříve nebo později nastává akt konfrontace, který jim dá zpětnou vazbu, většinou velmi nepříjemnou. Tvrdě narazí. Hodně jich poté končí. Když se podívají, co doposud vykonali, což se jim zdá hodně, a jak procesy probíhají ve sportovním světě, couvnou a rezignují. Dalo by se napsat, že jejich konkurenceschopnost se ocitá na jedné ze spodních příček. Už se jim nechce podstupovat každodenní dřinu. Nyní již skutečnou. Sny o budoucím slavném a prestižním uspořádání se rozplývají. Co vše se odehraje v jejich hlavě? Kam povedou jejich příští cesty?
