Článek
Tak nám před několika dny začal nový školní rok. Někdo si prázdninových akcí užil až dost a nyní se docela těší zpátky do školy. Třeba se už touží setkat s kamarády, od nichž byl na několik týdnů odloučen. Jiný by si prázdninové období raději prodloužil, neboť pobyt ve škole mu přináší spíše negativní zážitky. Narazíme na řadu žáků a žaček, kteří se ve svých pocitech nacházejí kdesi mezi nebo se jim v závislosti na různých okolnostech a dějích mění a skoro každý den nebo dokonce hodinu prožívají jinak.
Jak není těžké uhodnout, zdaleka neběží jen o návrat mezi spolužáky. V mnohých dětech vstup do známého školního prostředí vyvolává konkrétní pocity, jež se rozprostírají v celém pozitivně - negativním spektru. Rozbor příčin by byl dost dlouhý, a proto si jen stručně řekněme, že jde o samo prostředí školy, o působení učitelů, vedení školy, obsah učiva, používané metody a způsoby, postoje rodičů a samozřejmě o vlivy spojené se spolužáky. Jak zřejmě dokážeme odhadnout, každý faktor může působit kladně i záporně. Pro psychiku dítěte je obtížné, že se tak neděje stále stejně, což jeho nejistotu zvyšuje, protože nemá dostatečné znalosti a hlavně zkušenosti, aby se s jednotlivými situacemi a s jejich změnami zdárně vyrovnalo. Důkazem o existenci proměnlivosti nechť nám jsou změny nálad na straně rodičů a učitelů. Určitá neprůhlednost a leckdy nevypočitatelnost v reakcích části z nich vytváří pro žáky a žákyně značnou zátěžovou situaci. Je zákonité, že všechny děje budou mít dopady na školní výkon, pocity a výsledky.
Celý proces významně ovlivňuje klasifikace. S ohledem na její dopady na děti, na vztahy mezi nimi a na poměry v rodině je užitečné se zmínit o několika prvcích. Ze známky se často dělá více, než čím ve skutečnosti je. Je pravda, že nám přináší důležité informace a spoluvytváří obraz o dítěti a o jeho vědomostech, dovednostech, schopnostech a zkušenostech. A v mnohém odhaluje jeho osobní vlastnosti, třeba pracovitost, důslednost, trpělivost, vytrvalost, snaživost, cílevědomost, systematičnost ad. Nebo jejich opaky!
Aniž bych se pouštěl do složitých úvah, s nimiž se zájemce obšírněji může seznámit v příslušných učebnicích učitelské psychologie, je potřebné říci, že bychom známky neměli podceňovat a především ani přeceňovat. Při střízlivém rozboru se dopracujeme k faktu, že známka nebývá ani tak výrazem skutečných žákových znalostí, jako spíše vyjadřuje stupeň, v jakém vyhověl konkrétním požadavkům určitého učitele v jeho aktuálním rozpoložení. Pedagogové, byť se mnozí tváří jako dokonalé a všeznalé osobnosti, jsou jen obyčejnými lidmi, na něž se vztahují běžné psychologické mechanismy a zákonitosti. Proto se projevují různými postoji a přístupy, které navíc nebývají vždy konstantní. Každý má a projevuje jisté ambice, cíle, potřeby, hodnoty atd. Učitelé podléhají výkyvům nálad, sympatií a antipatií, a tak za stejný výkon u různých žáků a v různém čase udělují nestejné známky. Pak by bylo možné hovořit o nestabilitě klasifikace. Kde pramení?
Mnozí trpí nejistotou a potřebují se sami prosadit a dát žákům a žákyním na vědomí, kdo má ve třídě a ve škole moc a hlavní slovo. Stačí si položit několik otázek. Jde jim především o zachování autority? Zdůrazňují zejména pořádek, kázeň a klid? Mají v plánu děti opravdu vzdělávat? Zaměřují se také na výchovné aspekty? Snaží se jim přistřihávat křidélka a dokonce je ponižují, aby sami vynikli? Nakolik doceňují jejich osobnosti? Znají a uznávají pojem - důstojnost dítěte? Jak pečují o vzájemné vztahy? Jaká je sociální atmosféra ve třídě? A jaká ve skupině učitelů? Vytvářejí různé účelové koalice, nebo se spíše řídí jasnými principy a snaží se o stabilitu ve svém chování? Jsou schopni mít a prezentovat svůj názor, nebo se převážně schovávají za svou oficiální roli? Ba snad jen papouškují názory vedení školy? Objevují se prvky jako kupování si přízně kolegů a kolegyň? Jsou slyšet silná slova, ale skutek utek? Jaké místo zde mají různé zákulisní hry? A jaká je třeba pozice mužské menšiny v ženské většině? Jistě by bylo zajímavé znát skutečné postoje a hlavně pocity. Jenže kdo by je zveřejnil? Kdo by se odvážil? A jaké by na něj byly pohledy? A co by se dělo poté? Došlo by ke zlepšení? Nebo bychom se naděli opačných podob? A komu a čemu by se prospělo?
Dotazů by mohlo padnout ještě více. Vše má v sobě konkrétní ovlivňující míru a hodnotu. Základním závěrem je, že známka není všechno a že na její podobu má vliv více činitelů. Při jejich vědomí by se žáci a žákyně měli pustit do vzdělávacího procesu. Jejich vědomí se sice částečně zkomplikuje, ale lépe pochopí podstatu a průběh dění kolem sebe, což jim obvykle dodá více jistoty a částečně i kontroly nad situací.
