Článek
Je odpoledne všedního dne. Venku se v posledních dnech zvyšují teploty. Pro část lidí jde o vítaný signál, aby vyšli ven. Pro druhou skupinu kráčí o varování, aby zůstali doma a většímu teplu a slunečnímu svitu se vyhýbali. Jak říkávala moudrá babička - „proti gustu žádný dišputát“.
Do malého parku přišlo několik lidí. Mezi nimi také dvě postarší osoby, zřejmě babička a dědeček, s nimi ještě dvě malé děti. Jak následující proces vypadá? Muž si v klidu sedne, vytáhne chytrý telefon a začne konzumovat data. Žena si na chvíli sedne, ale klidná rozhodně není. Z obou chlapců nespustí oči a vytrvale je na něco upozorňuje. Průběžně padají věty jako - „nechoď tam“, „nelez tolik nahoru“, „spadneš“, „neber to do rukou“ atd. Pak se žena u muže na chvilku zastaví a něco mu sdělí. Kývne a zamručí a dál si čte a prohlíží obrázky. Žena vykročí mimo parčík a zapálí si. Mezitím stále sleduje, co se s dětmi děje. Patrně manželovi, pokud jím opravdu je, nedůvěřuje. Vždyť pořád čučí na telefon. Ani během potahování z cigarety si neodpustí občasnou omezující a varující poznámku. Po návratu se opět pevně ujme svého hlídacího žezla. Dědeček se dále může plně věnovat své datové zálibě. Zanedlouho abstinenční příznaky přepadnou i jeho. Vyrazí na stejné místo ukájení. Rozdíl oproti manželce je, že kouří a hledí na displej. Asi aby o něco nepřišel. Na vnuky během oněch pár prokouřených minut zřejmě vůbec nemyslí. Nebo aspoň si jich nevšímá.
Za chvíli se ozve pláč. Babička startuje. Dítě si rukou sahá do obličeje. Hned se ptá, má-li něco v oku. Dědeček jen mírně zvedne hlavu a zamžourá směrem k vnukovi. Jen hlesne „no krev neteče“ a dál se věnuje displeji. Situace se zakrátko uklidní a „nebezpečné“ hry pokračují. Oba kluci jsou přirozeně pohybliví a zvídaví, a tak riziko zranění jistě hrozí. Jen aby se něco nestalo! Co by doma řekli rodičům? Hlavně babička.
Po několika desítkách minut konzumace dat ustává a muž se zvedne. Odchází směrem k nedalekému supermarketu. Obraz na hřišti nedoznává změn. Vrací se asi tak za 20 minut. Z tašky vyndá několik laskomin a nikoho z vnuků nemusí pobízet. Hned k němu přibíhají a berou si od něj, co nakoupil. Uvažuji, kdo z prarodičů je u kluků oblíbenější. Možná dědeček ani neví, že se mu podařilo využít určitého psychologického principu, který spočívá ve snaze využít kratší čas co nejefektivněji. Mimochodem - jde o výbornou radu pro rodiče, kteří dojíždějí za prací, třeba i na celý týden. Podstatou je, že dítě ani tak neměří délku času jako pocity, které s osobou získává a prožívá. Jde o hloubku sdílení a sounáležitosti.
Máme před sebou konkrétní příklad, jak lze úspěšně budovat vztah. Vnější signály jsou jasné. Je však otázkou do diskuse, zda je můžeme považovat za směrodatné a podstatné. Dědeček si mohl kluky prostě jen koupit, jak konají mnozí rodiče. S vysokou pravděpodobností i proto děti nacházejí pod vánočními stromky tak velké a drahé dárky, aby jim matky a otcové vynahradili čas, který jim mohli a měli věnovat, ale neprovedli tak. Možná je vše zcela jinak. Šel na nákup podle seznamu od manželky a na vnuky nezapomněl a něco navíc přikoupil. Jasně vidíme, jak je ošidné soudit podle pouhého vnějšího vzhledu člověka i situace.
Po čase nastala změna na jevišti. Dostavili se rodiče. V dost velké míře „pohlavně“ kopírovali své předky, i když nešlo o 100% biologičnost. Mladá maminka se navzdory ne zrovna světlé pleti o děti dost aktivně starala. Dalo by se tvrdit, že kadencí příkazů, upozornění a zákazů prokazovala matce - babičce čest. Tatínek byl dost tmavý a rovněž on se ponejvíce jal konzumovat data. Později měl přece jen několik přestávek. Jak asi uhodnete, šel na cigaretu, ale přístroj měl s sebou, jen zaujetí poněkud pokleslo. A nakonec trochu překvapil. Zastavil se u dětí a promluvil na ně takřka bezchybnou češtinou. Místo nakládání s přístrojem s nimi odehrál několik her, při nichž se nenudili. Pravda, nebyly vzorné ohledně bezpečnosti. Rozhodně ale udělal dobrý dojem, který posílil kroky, že věděl, co a jak si má s dětmi počínat. A během her nepadl skoro žádný rozkazovací způsob. Že by věděl, jak se má budovat vztah? A i bez nákupu v supermarketu?
