Článek
Leckdo by mohl souhlasit a potvrdit znění nadpisu. Skutečně se tak děje. Ale počkat… Co když je leccos jinak? O jakých kolejích se vlastně mluví? Kupříkladu by mohlo jít o situace, že se lidé k sobě přiblíží na základě faktu, že mají rádi život ve stejných kolejích. Žádná změna je neláká, natož aby po ní toužili a nadchla je. Podíváme se na další verze. Možná přijde i překvapení. Dopředu upozorním, že nepůjde o přenastavení podvozků vagonů na užší rozchod železné cesty, což za sblížení / kolejí / rovněž lze považovat.
Jako první předložím, jak lidské jedince sbližují koleje na VŠ. Na různých místech se o nich říká ledacos. Třeba jak si tam studenti a studentky vzájemně pomáhají s učivem. Lze vydat konstatování, že probírané látky je velké množství a není jednoduchá na pochopení. Proto vznikají dvojice, trojice a skupinky, kde si mladí lidé vysvětlují podstatu, význam a další prvky, které s procesem vzdělávání souvisejí. Je nabíledni, že občas vznikají různé finty, postupy a doporučení. Část na sebe může brát originální podobu. Vzpomeňme si třeba na jeden z dílů z velmi známé série o Básnících! Ano, experimenty s kyslíkem…
Kdo by si na VŠ dopřál delší zastávku, se zvýšenou pravděpodobností by registroval jiné podoby sbližování. Ano, leckteří se tam seznamují tak hezky a možná důkladně, až vznikne vážnější vztah. Nezřídka se po čase rozpadne, ale u některých vydrží po celou dobu studia a přetrvá v další životní etapě. Konečně, máme páry, které se vezmou ještě po čas průběhu VŠ a vedení školy jim umožní společné bydlení. Pochopitelně leccos se zkomplikuje, když je očekáván potomek. Poté se původní sbližování může dále rozvinout a upevnit. Také žel rozvolnit, klesat a docela zmizet! V neposlední řadě platí, že část osob na VŠ se sbližuje pouze na základě tělesného pudu. Láska hraje nízkou až mizivou roli. Jedná o naplňování přirozených potřeb člověka. Měli bychom se na mladé lidi zlobit? V praxi naplňují současný moderní styl „kamarád/ka s výhodami“. Sem bych se ještě rád někdy vrátil.
Jeví se logické, že je správné a potřebné se zmínit také o železničních kolejích. Jistěže též ony sbližují. Například když po nich ve vagónu zamíříme za někým na návštěvu. Předpokladem je, aby člověk byl vítán. Což se ne vždy děje, že? Další záživná a podnětná kapitola.
Jako poslední se nám ukáže zajímavý zážitek dvou dospělých osob, jak jsem měl nedávno možnost se s ním seznámit. Existuje paní, která bydlí ve vzdálenosti od železničních kolejí tak, že ji nezahlušují, ale zároveň může slyšet projíždějí vlak. A dokonce na ne zrovna krátkou vzdálenost. Zejména když bývá po ránu či později večer ticho, je zvukový doprovod relativně dlouhý. Jednou se tak probudila a zdálo se, že zvuk je silnější než jindy. Ihned pomyslela právě na směr větru. Jenže akustické projevy se opakovaly bez ohledu na směr a sílu pohybu vzduchu. Nelenila a vydala se směrem na místo. Tam zjistila, že kdosi dal pokyn k vykácení části lesa a křovin. Patrně nic podivného, řeknete si. Uvolnil se prostor a rachot se více rozléhal. Paní se ovšem setkala s pánem, jež měl mírně obdobný zážitek, který kromě vlakových souprav rozšířil o projíždějící autobus. Pouze za určitého směru větru a za klidného rána je slyšet, jak se asi tak tři sta metrů daleko rozjíždí. Musí se jednat o skoro jedinečnou konstelaci. Jinak není šance ho zaslechnout. Je pozitivní, když dva lidé najdou společný prvek, který je sblíží…
