Článek
Jsem dalek snahy, abych někomu diktoval, co by měl a neměl doma dělat a jak by měl vést procesy v rodině. Zdá se, že by mohlo jít o pověstné nošení dříví do lesa. Každý ví, že někdo v ní musí vydělávat. No - část tzv. potřebných občanů zde rozhodně nebude dosahovat pravidelnosti a tím míně dokonalosti. Dále se ví, že je nutné uklízet. O mimořádných podobách nepořádku se nebudu zmiňovat. Sami víme, jak se leckde hromadí odpadky a nepotřebné věci, část jich zapáchá, mnohé překážejí obyvatelům bytu a občas také ostatním občanům. Ještě bychom mohli pokračovat v párech jiných položek. Na část máme zákony. Třeba péče o děti a zajišťování jejich školní docházky atd.
Myslím, že má cenu se podívat na úsek výchovy dětí. Co bychom se tu mohli a měli dozvědět? Podívejme se na jev a spíše stav - jaké místo má dítě v rodinném systému? Pochopitelně se hodně dozvíme v příslušných moudrých knihách. Uvedu krajní polohy. První je, že rodiče se k dítěti chovají nehezky, přezíravě, lhostejně, nestarají se o něj, dávají mu najevo, že jim překáží a že ho vlastně ani nemají rádi. Snad se jim ani nemělo narodit. Stalo se tak omylem? Nelze nepoložit ještě jeden dotaz. Co z něj vyroste? Slova a závěry odborníků na prožívání, myšlení a chování dětí jsou poměrně jasná. Naprostá většina potomků bude spíše dříve než později mít potíže. Zde bych všem doporučil přečíst si knihu - Chlapec, kterého chovali jako psa - Bruce D. Perry, Maia Salavitz a navrch ještě - Nabarvené ptáče - Jerzy Kosinski. Nejde o jediné svazky, které nám pomohou otevřít oči, získat velmi cenné podklady a stát se znalejším, citlivějším a opatrnějším.
Druhou podobou chování rodičů je, že se jim věnují příliš. Leckdy tu zaslechneme název helikoptéroví rodiče. Zkusme si obrázek představit. Rodiče sedí nahoře a neustále své ratolesti sledují. Nedají jim pokoj a stojí ve visu / možná letí / přímo a blízko za či nad nimi. Co se poté stává? Výsledkem bývá, že některé dnešní děti jsou zřejmě navyklé, že se život celé rodiny točí jen kolem jejich přání, požadavků a aktuálních nápadů. Rodiče je s nimi sdílejí a jejich kousky a zábavy schvalují. Jen aby se jejich miláčci a drobečci měli dobře, nestěžovali si a měli je rádi! Jestli si sem doplníte ironický podtón, je čistě na vás. Může tam být, ale také nemusí. Verzí v praxi je hodně.
Další rodiče se ještě posouvají a neustále vymýšlejí další aktivity a jejich formy. Přitom si kladnou otázky, čím by je mohli ještě upoutat, zabavit, potěšit, dopřávat jim atd. V jejich hlavách běhají nápady a dohady, co by jim ještě mohlo posloužit k jejich maximální spokojenosti. Nejlépe aby ohromili svoje spolužáky a kamarády. Zdá se vám vše v pořádku? Leckdo tady bude souhlasit. Rodičovství vidí jako tzv. vysoký úkol, skoro poslání, a proto se zjevují názory, že rodič má něco ze svého života obětovat. Do jisté míry lze opravdu vyjádřit souhlas. Vše ale má mít rozumné hranice. Jak ovšem vypadají? Najdeme někde nějaký předpis? Podobně jako pro jízdu autem, lyžování, plavání, otužování a vaření? Je škoda, že nikoho nenapadne, že by se tu měl více, déle a šířeji porozhlédnout. Lépe si načíst a nastudovat a hlavně zapamatovat, než se do tak složitého úkolu pustí. Přeji pevné nervy!
Na druhé straně se jako reálné a pravdivé ukazuje, že kdyby věděl o části komplikací a znal většinu požadavků, nejspíše by se do výchovy ani nepouštěl. Proč by si měl život dělat náročnějším a obtížnějším? Nestačí už tak dost potíží? Uvědomme si, že tzv. protidětský postoj má svoji věcnou stránku a racionální odůvodnění. Leckdo na výchovu nebude stačit! Jen když si vzpomene, v jak nevýhodných podmínkách on sám vyrůstal! Má snad nepříznivé mechanismy opakovat? Na hranice se podíváme příště.
