Článek
Jako první mě napadá, že existuje pár osob, možná stovky a snad až tisíce, které se o zmíněnou oblast vůbec nezajímají. Mohou vypadat jako lhostejné, ale ve skutečnosti se na novoroční předsevzetí dívají shovívavě a s nadhledem. Sportovně řečeno - tuhle výšku vynechávají. Vnímají je totiž tak trochu jako pomůcky a berličky, bez nichž se oni obejdou. Proč by měli před sebou a někdy i před ostatními přijímat určité závazky, když se stačí pro něco rozhodnout a přijaté prvky začít hned plnit? Nikdo a nic zde nepřekáží. Podobně uvažují o časové dimenzi. Proč by měli čekat až do konce prosince a/nebo na kraj ledna? Vždyť začít běhat, posilovat, učit se cizímu jazyku, více pomáhat manželce, věnovat delší čas dětem atd. mohou přece hned.
Nemělo by se zapomenout ani na další souvislosti. Ženy a muži, kteří pravidelně navštěvují místa, jako jsou bazény, tělocvičny, fitka, atletické ovály a stezky v lesích a v parcích, vám potvrdí, jak se každý rok na počátku uvedené prostory naplní. Někdy až k prasknutí. Samozřejmě se jim necvičí tak lehce jako doposud. Jednak je zvýšená koncentrace osob na stejném prostoru. Jednak se nováčci tak trochu pletou v jejich provozu. A rovněž se jich vyptávají. Ti moudřejší a pokornější z nich. Jejich zchytralí protějškové se vyznají lépe než „stálý stav“ a na nic se dotazovat nepotřebují. Oni už totiž všechno vědí. Poslechli si něco od kamarádů v restauraci a od kolegů na pracovišti. Nebo si ono podstatné vyčetli na internetu. Jsou značně chytří.
Přicházejí poučeni. Někteří přiměřeně. Část je naopak přesvědčena, že právě již tužící se předchůdci by se od nich mohli a měli poučit. No - možná by se tak někdy mohlo i stát. Kdo by sledoval teorii? Já jako osoba pravidelně se věnující pohybu bych volil některou ze „skromných“ variant. Už jen z důvodu že přicházím do nového prostředí, kde platí jistá pravidla a jsou vytýčeny konkrétní hranice, které je rozumné, a navíc i prakticky potřebné poznat, pochopit a dodržovat. A přirozeně ukázat dobrou vůli…
Dřívější klid, slučitelnost a souznění jsou leckdy narušeny halasem. Říká vám něco zmínka o slonu a porcelánu? Dějí se i jevy, že nováček naruší proces starousedlíkovi. Bere mu „jeho předměty“, zabere mu „jeho místo“, prostě ho pomyslně i skutečně poněkud vykolejí. Nemůžeme se pak divit, že pravidelně cvičící neprožívají radost a už vůbec ne nadšení. Odtud bývá vcelku dost daleko, aby poskytli pomoc a radu. Jsou však i tací, kteří se radily, trenéry, vůdci a mentory stanou velmi rádi. Konečně tu mají někoho, kdo by je měl poslouchat. A leckdy se tak stane. Cosi zajímavého se nám odehrává po psychologické stránce.
Jeden si raděním potvrzuje něco sám pro sebe. Druhý obnovuje a posiluje svoji pozici ve skupině stále cvičících. Třetí si oprašuje svoje pedagogické schopnosti. Čtvrtý si ohřívá svoji polívčičku a zbytňuje ego, neboť více nebo méně utrpělo z jeho pohledu nevhodnými poznámkami kolegů ve skvělejší formě. Záleží rovněž na věku. Kdo by se rád ze starších nepředvedl jako fyzicky výkonnější ve srovnání s o 15 roků mladším začátečníkem? O sličné začátečnici ani nemluvě. Stačí vzpomenout na událost, kdy slečna v minisukni na přechodu zablokuje i větší křižovatku. Pak leckdo tzv. pletení se elévů promine, a dokonce si vzpomene na pár hezkých a povzbudivých slovíček. A třeba se bude na návštěvu posilovny víc těšit. Inu - nevyzpytatelnost sebepoznávání a sebeobjevování.
