Článek
Jak správně přijít na WC. Tak zněl název nedávného zamyšlení. Nejsem povolán, abych někomu radil. Zejména v tak známé záležitosti, která se nevyhne nikomu. Snad kromě části obyvatel Země, kteří žijí na velmi nízkém stupni rozvoje a zařízení typu WC je pro ně nedostupné a pro některé dokonce neznámé. Nicméně se ukazuje, že zveřejnění pohledů a zkušeností se může počítat mezi vcelku užitečné kroky. Třeba se k dané úrovni přiblížím také já.
Jak titulek jasně napovídá, časově jsme se posunuli od vstupu dovnitř a následuje samotné „konání“. Myslí se jisté tělesné potřeby. Popisuje se dění, které proběhne dříve, než si někdo - jako minule pomenší chlapec - půjde osušit horní končetiny. Druh části těla nebyl vzpomenut náhodou. Příští poznámka může někomu nabourat dosavadní logiku. Někteří lidé si na WC počínají tak „neopatrně“, že si potřísní dolní končetiny. Vám se doposud nestalo? Ještě jste neslyšeli? Nikoho tak poznamenaného nespatřili? Ani více či méně zlobné komentáře stran „šikovnosti“? S ohledem na anatomické uspořádání se děje mužům i ženám, byť jsou mezi nimi rozdíly. Do detailů netřeba zacházet. Jedná se každopádně o nepříjemnost. Ještě hůře bývá, pokud je autorem „oteplení“ jiná osoba. Leckdo mě asi podrobí kritice, jedná se však o praktický dílek života. Člověk zde může mírně nehezké situace využít pro svoje sebepoznání a pro ověření osobní tolerance a akceschopnosti. Jistě je možné využít své vysoké mozkové kapacity a poučit se pro příští počínání při vyprazdňování.
Úvahy však ještě nejsou zcela vyčerpány. Sám znám situaci - a jistě nejsem jediný - kdy je na výletě rodič s dítětem jiného pohlaví, než je on. Na který záchod má tatínek vyrazit s malou dcerkou, aby vše bylo v pořádku? Analogicky stejná otázka platí pro maminku s klukem. S ohledem na rozpadlost rodin a procentuální počet dětí narozených mimo manželství / již přes 50 % / naprosto běžná situace a legální úvaha. Kdybych chtěl konstelaci učinit složitější, přidal bych informaci, že v části rodin narazíme na mírně prudérní přístup ve smyslu, že děti ještě nikdy nespatřily svoje rodiče nahé. Pak by na „cizím“ WC mohly vidět „věci“! jenže tu kráčí pouze o první díl. Druhým je samo řešení stavu dítěte. Má jít za křoví? Do kolika let věku jde o možné řešení? A nakolik je vhodné? Co prožívá a řekne samo dítě? A co ostatní?
Kromě otázky příchodů a vyměšování mě napadá několik dalších souvislostí. Jestliže již osoba vykonává svoji potřebu, možná by měla mít pod kontrolou svoji slovní produkci. Mám na mysli situaci, kdy na WC třeba přijdou dospělí muži či jejich věkoví předchůdci v pubertě a společně hýří v nežádoucí disciplíně - používání neslušných slov. Jako kdyby se stali závodníky v soutěži. Rozumím argumentu, že dnešní doba je zhrublá, jak můžeme v průřezu roků sledovat na TV obrazovkách, zejména při tzv. zábavních pořadech. Já si ovšem myslím, že nejde o nic zábavného. A už vůbec ne prospěšného. Nikdo se mnou nemusí souhlasit. Má právo na svůj názor a přístup.
Uvědomme si, že každý na přisprostlou publikaci není zvědav a ani nastaven. Lidé by si měli sami se sebou a případně se svými blízkými probrat, proč neslušných slov ve svých vystoupeních používají. Příčin a vrstev je docela dost. Dobré téma k diskusi. Naše lidské komunikování by mělo mít úroveň, a i před vstupem na WC na něj zkusme myslet. Snažíme-li se o uplatnění sociálních a komunikačních dovedností, není důvod zde vypadnout z role. Nebo tady snad přestáváme být člověkem? Stav na WC tak někdy vyhlíží. Ostatně tak by mohl vlastně znít další solidní důvod, proč bychom do/na něj měli vcházet spíše opatrně. A pokračovat tak též uvnitř. Současně chápu, že v části situací nebude na rozvážné tempo vůbec čas…
