Článek
Nedávno jsem napsal pár řádků při zamyšlení nad žebříčkem v lese. Dnes už jsme o kousek dále a snad jsme se obohatili. Až po zveřejnění se mi dostalo dalšího nápadu, jak by se zmíněný předmět mohl ocitnout v lese. Hlavně nyní, kdy se kvapem blíží předvánoční období. Sem se hned dostanu.
Před návratem chci stihnout ještě jednu souvislost. Možná si někdo vzpomene, jak se mi podařilo publikovat zamyšlení nad štěnicemi. Ano, jedná se o živočichy, které považujeme za parazity. Patrně by se hodilo a mělo přiřadit sem jejich český výraz - cizopasníci. Z něj je jasnější, o koho a oč se jedná. No, jak pro koho. Leckdo dnes zná lépe cizí slova než naše česká. Třeba děti vědí „pozitivní“, ale skoro nikdo ho neumí „přeložit“ do rodného jazyka. Myslím, že uvedená skutečnost by měla podnítit rodiče, školy a média k zamyšlení.
Zpět k parazitům. Málokdo je má rád a obecně se o nich nevyslovujeme hezky. Snad obyčejná myš má lepší pověst, avšak nejsem si jist. Třeba bychom od někoho zaslechli úplně odlišné stanovisko. Kdo si ovšem dá práci, může zjistit, že nepřistupujeme ke všem parazitům stejně. Bude záležet na osobních sympatiích a antipatiích. A samozřejmě na doposud získaných zkušenostech a zážitcích. Pozor - stejné situace nemusejí probíhat a dopadat stejně. Vliv bude mít aktuální nálada v době průběhu děje.
Myslím, že někoho by mohla překvapit informace, že někdo má parazity docela rád. Dokonce existují jedinci, kteří je vyhledávají. A věřili byste, že za ně utrácejí peníze? A svoje vlastní! Pokusím se předložit dva konkrétní příklady, které jsou naprosto reálné a uvěřitelné. Leckdo je vidí ve svém okolí. Ba dokonce se týkají jeho samotného. Tak se naznačenou cestou vydáme. Za prvé se jedná o „dítě“, které před řadou let dospělo. Pouze však kalendářně. V době, kdy se mělo osamostatnit a vydělávat si na vlastní život, stále ještě bydlí doma, tj. u rodičů. Nemusí jít o špatnou věc. Avšak za pozornost jistě stojí, že nepracuje, ač může, a nepřispívá na chod domácnosti, ač na základě zákona musí.
Za druhé se vrátíme do lesa. Tady se objeví člověk jako v prvním pohledu, avšak nebude hrát ústřední roli. Jedná se mi o cizopasníka, který žije v korunách vzrostlých stromů. Jeho název je - jmelí! Spojitost je nyní více než jasná, že? Máme ho rádi, vždyť ho kupujeme před Vánoci. Má pro nás význam. S někdejším článkem souvisí tak, že není úplně snadné lézt do koruny vzrostlých stromů. Žebříček v lese by se proto velmi hodil. Spíše žebřík. Objevuje se několik trampot. Jsme jeho vlastníky? Najde-li se třeba obchodník z města, je více pravděpodobné, že ho mít k dispozici nebude. Najde někoho, kdo by mu ho půjčil? Jak ho tam dopravíme? Uvědomuji si rostoucí drzost lidí zajet na čemkoli kamkoli a kdykoli, ale do některých lesních pasáží fakt nepojedeme. Přímo před sebou vidím dost prudkou stráň a hustotu porostu.
Žebříček v lese by mohl dostat ještě další podoby. Všechny budou souviset s parazity. Jednak kdo si přinese delší nástroj na přiblížení se horním větvím. Jednak kdo ho bude mít vzhlednější. Za třetí se lze bavit o jeho peněžní ceně. Za čtvrté - jak dlouho ho používá. Za páté - kolikrát s ním byl v lesním prostředí. Za šesté - kolik jmelí s jeho pomocí nasbíral. Za sedmé jde-li o nástroj starší či mladší. A za osmé - jaký je podíl žebříku na tržbě. Poslední slovo nás samo vede k automatickému dotazu - jak vypadá žebříček lovců a sběračů jmelí mezi nimi?
Na závěr sdělím, že můžeme, ale nemusíme pátrat po podrobnostech. Současně nezapomínejme na znění titulku. Ujasnili jsme si aspoň trochu, jak si stojíme s parazity? Jako dobrý nápad se jeví se někdy příště podívat na jejich lidskou skupinu.
